Minulý týden jsem si neskutečně přála jet domů a
vlastně pořád uvažuju nad tím, zda-li je vážně torno, zůstat tu další rok. Zda
nedělám chybu a jestli jsem si raději vážně neměla hledat novou rodinu :( Ono
je to těžké. Půlka mě tu zůstat chce = kvůli dětem, druhá půlka si přeje poznat
něco nového. Jsem v těchto dnech poněkud rozpolcenou osobou a nemám tušení, jak
bych to mohla nahodit mojí GastMutter. Čeká mě tu přeci jen ještě pár měsíců a
děsím se, jaké by to tu pro mě bylo poté a děsím se toho, že kdybych vážně
odjela, udělala bych chybu. Zní to možná podivně, ale je to tak. Krom toho - na
malou Johannu minulý týden spadlo žehlící prkno, díky čemuž se ocitla v
nemocnici na jednu noc. Ten pocit byl neskutečný. Probrečela jsem strachy celý
den, nespala jsem celou noc a byla jsem neskutečně šťastná, když brzy ráno
druhého dne zazvonila na zvonek a já jí mohla obejmout ♥ Asi tuším, jak se cítí mámy, když se jejich dětem něco stane.
V sobotu má narozeniny Niklase, bude mu 6
a já jsem natěšená, leč mě rozčiluje fakt, že budu muset vstávat
zase brzy, ale v neděli se hodlám vyspat a nazdar. Každopádně slavíme v Dinoworldu
= což je hala s labyrintem pro děti a upřímně říkám, že se těším asi víc, než
děti! :D Byly jsme tam někdy před měsícem a já byla unešená tak, že jsem o tom
musela každému říkat a když mi Niklas řekl, že tam chce mít narozeniny, div
jsem neskákala tři metry vysoko. Takže už se těším, až napakuju Johannu a
Simona a budeme se tam prolézat celé odpoledne a večer padneme všichni za vlast
do svých postelí! :))
Kromě toho o víkendu přijel zpět Ital, který má na rohu hlavní Italskou zmrzlinu. Vlastně kromě neděla jsme tam zatím byli každý den a dokonce jsem donutila kluky, aby ochutnali i jiné příchutě a ne jen čokoládovou a vanilkovou.
Kromě toho o víkendu přijel zpět Ital, který má na rohu hlavní Italskou zmrzlinu. Vlastně kromě neděla jsme tam zatím byli každý den a dokonce jsem donutila kluky, aby ochutnali i jiné příchutě a ne jen čokoládovou a vanilkovou.
Za týden mě čeká volný víkend od pátku,
kdy děti budou u babičky v Uelznu a Jennifer s Oliverem letí na několik dní do
Dublinu, takže se těším, že tu bude klid, nebude tu tolik řevu a stresu se vším
možným! :) Plánuji jet tedy příští sobotu do města, něco málo očíhnout a teď se
jdu dívat na Zolando na boty, jelikož jsem se rozhodla, že na jaře potřebuji
nějaké nové Adidasy pro pohodlné chození na procházky! Když už píšu o
procházkách - jste také tak nadšení z toho počasí venku? Jsem nadšená z jara,
které přišlo nečekaně brzy.
Tak a moje dlouhé vyprávění ukončím pár
fotkami :)) Mějte se krásně a děkuji za pravidelné čtení článků. Dělá mi to
radost! :-*
PS: Dnes je to přesně 100 dní do koncertu 1D ve Wembley a já se naprosto nemůžu dočkat!
PS: Dnes je to přesně 100 dní do koncertu 1D ve Wembley a já se naprosto nemůžu dočkat!
Opět krásně napsané. Jsi moc šikovná a já, jsem na tebe pyšná. Dokázala jsi za poslední rok toho hodně. Změnil se ti úplně život. I když je to někdy těžké, věřím, že jsi šťastná. Při poslední fotce jsem nepoznala, že je to Simon.
OdpovědětVymazat