středa 26. února 2014

Několikátý týden a blížící se konec únoru ;)

Poslední dny byly poněkud hektické a já byla vyřízená už v půl šesté! V téhle době jsou obě malý děti naprosto hraví a tak, jak si chtěli hrát pořád sami před pár týdny, teď si chtějí hrát jen se mnou, což je občas hodně těžké! :) Když jsem dopoledne sama doma s Johannou, je to náročné, protože u ničeho nevydrží, zato když jsem odpoledne s ní i Simonem a vidí, že si se Simone hraju, okamžitě se k nám přidává a všichni blbneme. Dneska jsme si hráli na koníčka - já byla kůň, který se snažil sníst mrkev, což byla Johanna a Simon si hrál na rytíře :) Nedalo mi to a celou dobu jsem myslela na to, jak jsem mojí, o sedm let starší ségře, vytrhla zub plenou, když mi MUSELA dělat pejska! :D Jo, občas se u takových věcí pobavím nad svým dětstvím.

Minulý týden jsem si neskutečně přála jet domů a vlastně pořád uvažuju nad tím, zda-li je vážně torno, zůstat tu další rok. Zda nedělám chybu a jestli jsem si raději vážně neměla hledat novou rodinu :( Ono je to těžké. Půlka mě tu zůstat chce = kvůli dětem, druhá půlka si přeje poznat něco nového. Jsem v těchto dnech poněkud rozpolcenou osobou a nemám tušení, jak bych to mohla nahodit mojí GastMutter. Čeká mě tu přeci jen ještě pár měsíců a děsím se, jaké by to tu pro mě bylo poté a děsím se toho, že kdybych vážně odjela, udělala bych chybu. Zní to možná podivně, ale je to tak. Krom toho - na malou Johannu minulý týden spadlo žehlící prkno, díky čemuž se ocitla v nemocnici na jednu noc. Ten pocit byl neskutečný. Probrečela jsem strachy celý den, nespala jsem celou noc a byla jsem neskutečně šťastná, když brzy ráno druhého dne zazvonila na zvonek a já jí mohla obejmout Asi tuším, jak se cítí mámy, když se jejich dětem něco stane.

V sobotu má narozeniny Niklase, bude mu 6 a já jsem natěšená, leč mě rozčiluje fakt, že budu muset vstávat zase brzy, ale v neděli se hodlám vyspat a nazdar. Každopádně slavíme v Dinoworldu = což je hala s labyrintem pro děti a upřímně říkám, že se těším asi víc, než děti! :D Byly jsme tam někdy před měsícem a já byla unešená tak, že jsem o tom musela každému říkat a když mi Niklas řekl, že tam chce mít narozeniny, div jsem neskákala tři metry vysoko. Takže už se těším, až napakuju Johannu a Simona a budeme se tam prolézat celé odpoledne a večer padneme všichni za vlast do svých postelí! :))
Kromě toho o víkendu přijel zpět Ital, který má na rohu hlavní Italskou zmrzlinu. Vlastně kromě neděla jsme tam zatím byli každý den a dokonce jsem donutila kluky, aby ochutnali i jiné příchutě a ne jen čokoládovou a vanilkovou.

Za týden mě čeká volný víkend od pátku, kdy děti budou u babičky v Uelznu a Jennifer s Oliverem letí na několik dní do Dublinu, takže se těším, že tu bude klid, nebude tu tolik řevu a stresu se vším možným! :) Plánuji jet tedy příští sobotu do města, něco málo očíhnout a teď se jdu dívat na Zolando na boty, jelikož jsem se rozhodla, že na jaře potřebuji nějaké nové Adidasy pro pohodlné chození na procházky! Když už píšu o procházkách - jste také tak nadšení z toho počasí venku? Jsem nadšená z jara, které přišlo nečekaně brzy.


Tak a moje dlouhé vyprávění ukončím pár fotkami :)) Mějte se krásně a děkuji za pravidelné čtení článků. Dělá mi to radost! :-*
PS: Dnes je to přesně 100 dní do koncertu 1D ve Wembley a já se naprosto nemůžu dočkat!

1 komentář:

  1. Opět krásně napsané. Jsi moc šikovná a já, jsem na tebe pyšná. Dokázala jsi za poslední rok toho hodně. Změnil se ti úplně život. I když je to někdy těžké, věřím, že jsi šťastná. Při poslední fotce jsem nepoznala, že je to Simon.

    OdpovědětVymazat