Moře klidu; Katja Millay

Anglický název: The Sea of Tranquility
Počet stran: 364
Vydána: 2013
Vydavatelství: Domino

Poté, co Nastya byla za bílého dne brutálně napadená, změnil se jí svět. Každý chtěl vědět, kdo jí to udělal, kdo dokázal brutálně napadnout patnáctiletou dívku, která nic neudělala, když si však po roce od tragédie vzpomněla, přestala mluvit. Rozhodla se vše tajit a držet ve své mysli, protože byla rozhodnutá - pokud jejího útočníka najde, zabije ho.
Po několika dlouhých měsících se přestěhovala ke své tetě, kde se rozhodla začít od začátku. Sama sebe nazývala "ruskou šlapkou", protože se svou vizáží (zmalovaným obličejem) a nošením krátkých sukní a bot na podpatku tak skutečně vypadá. 

Postupně se seznamuje s novými lidmi, se kterými tak jako tak nemluví a především s Joshem, který je stejně tajemný jako ona, alespoň pro ní. Fascinuje jí a ona se rozhodne, poznat ho blíž. 

Sleduje ho každý večer v jeho garáži, kde Josh pracuje na výrobě nábytku a ona mu začne postupně pomáhat a odhalovat jeho tajemství, stejně tak, jako Josh ta její...

°-_-°-_°-_-°

Opět mám za sebou čtení jedné úžasné knihy, o které bych mohla povídat tolik, až by to někomu mohlo lézt krkem.

Dostala jsem na ní typ od Janči- ne jen, že tuto knihu recenzovala na svém blogu, ale osobně mi jí doporučila a já jsem jí za to vděčná! :) Na tu knihu jsem měla zálusk od chvíle, kdy jsem se k ní dostala, ale stále jsem to odkládala. Máte také ty tendence, když víte, že vás čeká možná jedna z nejlepších knih? :) Já takové tendence mám. Začala jsem jí číst někdy kolem jedenácté ráno v sobotu a skončila s ní v půl jedné v noci.

Je to přesně ta kniha, od které se nedokážete odtrhnout. U které vás ruší i fakt, že musíte na záchod a nebo se jen napít, protože na okamžik musíte přestat číst! Je to přesně ten typ knihy, kdy napjatě sedíte, plně ponořeny do písmenek a nevnímáte nic kolem sebe. Napjatě se snažíte číst dál a dál, v očekávání, že se na další stránce dozvíte víc. Že na další stránce odhalíte další tajemství, které vám vyrazí dech. Je to přesně ta kniha, která vás nutí přemýšlet nad životem, nad tím, co se skutečně kolem vás děje a ta kniha, u které se snažíte přemýšlet o svém životě.

Musím souhlasit s Janči recenzí a se vším, co v ní psala. Přijde mi skvělé, že to bylo psané  "naším" jazykem. Tak, jak se skutečně baví kluci mezi sebou, jak se baví s holkama. Hlavní hrdina nebyl vysportovaný machr, který miluje holky a každý den je střídá. Šlo o docela obyčejného kluka se silovým polem kolem sebe. Jeho tajemno mě doslova vtahovalo a já  si jeho postavu zamilovala. Jeho myšlenkové pochody, jeho charakter.  (Nejspíš si toho musel každý všimnout, ale většinou opěvuji právě mužské postavy. Achjo!). Každopádně JEJÍ humor a řeči mi přišly  povědomé, než jsem si uvědomila, že mluví jako já, nebo moje kamarádky. Obyčejná puberťačka, avšak se záhadným životem plným ticha. Co je podle mě na celé té knize nejzajímavější - hlavní postava totiž nemluví. Nepromluvila přes 400 dní ani slovíčko, když nepočítáme ji samotnou.

Po té, co se jí změnil život ze vteřiny na vteřinu, změnila i sama sebe. Odjela bydlet k tetě, na kterou také nemluvila a začala chodit do školy. Kde narazila (jak to již v knihách bývá) na docela dobré přátelé a svou lásku.

Nastya se potýká se strachem a zároveň kuráží uvnitř sebe a je přesvědčená, že až potká svého 'vraha', pomstí se mu smrtí. Jenže ne vždy musíme vykonat to, o čem celou dobu sníme nebo si představujeme a Nastya je důkazem. 

S napnutím jsem dočítala poslední řádky a přála si vrátit se zpět na začátek, znovu se do toho ponořit a vnímat každý detail knihy. Začít zjišťovat, proč je Nastya tak tajemná a co se jí stalo. Zamilovala jsem se do té knihy a mohu s jistotou říci, že je to ta kniha, kterou si budu chtít přečíst znovu, znovu a znovu. Její konec mě dostal do kolen a četla jsem si poslední dvě slova několikrát dokolečka, a poté několikrát dokolečka poslední stránku.

"Tvoji garáž." ♥

Těžká mysl

Poslední týdny jsou šílené. Mám pocit, že šílím. Puká mi hlava nad neustálým přemýšlením a připadám si tak smutná, jako snad nikdy za celou dobu, co se nacházím právě na území Německa. Před týdnem a pár dny jsme museli nechat uspat Maju, protože byla nemocná. Odešly jí ledviny a tím se celá otrávila. Poslední dny jen ležela a spala, neustále vyhledávala teplo někoho z nás a dál spala. Nejedla a když ano, všechno vyzvracela. Bylo to šílené a upřímně říkám - netušila jsem, že z toho budu špatná až tak, jak jsem byla. Opravdu mě to zasáhlo. Probrečela jsem středu i čtvrtek, kdy se to stalo a nedokázala to vstřebat, stejně jako ostatní tady :( Bylo to prakticky mé první zvíře. Doma, v Praze, jsem nikdy žádné neměla. Teď jsem tu 15 měsíců byla po boku Maji, kterou jsem krmila, vstávala k ní v noci a ráno, aby mohla na záchod, které jsem dávala léky a kterou jsem brala na podzim a na jaře neustále na pole na procházky. Bylo to prostě... moje zvíře. Teď je pryč a je divné, přijít domů a nevidět jí, jak leží v pelechu a podřimuje, vstát v noci na záchod a nedívat se, jestli spí nebo na mě kouká. Je to tu tak hrozně prázdné. Uvědomila jsem si, jak se člověk se zvířetem hrozně sžije a opravdu, pokud jednou budu bydlet sama, mít svůj vlastní byt - pořídím si kočku! :)

Stojí přede mnou moc rozhodování a já jsem z toho vyděšenější, než malé dítě u lízátek. Připadám si strašně prázdná v těchto dnech. Dala jsem si cíl, za kterým si samozřejmě půjdu, ale rozhodnout se, kdy se připravit o "své štěstí v Německu" a odjet zpět, to je prostě jako noční můra. Achjo. Potřebovala bych, aby ten obraceč času od mojí ségry fungoval a já se mohla vrátit a udělat pár věcí možná jinak :(

Strašně se mi začíná stýskat po ségře i mamce, které bych chtěla mít právě teď u sebe. Chtěla bych s nimi zajít na drink, povídat si a rozesmívat je, oni mě. Je to občas vážně všechno strašně směšně těžké.

Každopádně přejdu k lepší věci - děti dostali trampolínu. Je asi tři metry vysoká a je jedním slovem BOŽSKÁ. Každý den chodím unavená a zřízená do pokoje, jelikož začneme skákat po snídani v devět ráno a skončíme v šest hodin večer, když jdeme na večeři. Skáčeme opravdu pořád. Respektive já a Simon. Johanna a skákání to ještě nejde moc dohromady, ale je to hrozně roztomilé :D Strašně se s nimi nasměju a užíváme si to. Trháme spolu rajčata, kontrolujeme slepice, chodíme na lup na borůvky a děláme, že prší a že je trampolína bazén, kde musíme "plavat". Opravdu lidi, jsou šíleně srandovní. Kor, když mi Simon začne zakazovat jít pryč z trampolíny, protože jsem jeho DOMÁCÍ ZVÍŘÁTKO.

Mám před sebou poslední týden s Johannou doma před tím, než nastoupí do jeslí. Je to tak zvláštní. Půjde už do jesliček. Musím se usmívat. Je to velká holka. Simon nastupuje už tohle úterý do školky a v sobotu odjíždí na týden do Dánska na dovolenou. Docela se těším na ten klid :)

Tady to nejspíš ukončím a přidám pár fotek, které možná prozradí znovu víc - nebo já! ;) 

Nejlepší reklama na bazar :D

Nejsladší a nejzlobivější osoba na světě :) 

Movie inspiration

O volných víkendech si často užívám teplé postele, pěkně pod peřinou nehledě na počasí venku, s hrnkem čaje, kakaa nebo kávy a koukám na filmy nebo seriály :) Mám pocit, že je to pro mě v posledních několika měsících nejlepší odreagování a ráda se dívám na filmy i s přáteli (pokud o toho neusneme, jako posledně s Lenou :D).

Každopádně mám spousty oblíbených filmů a seznam by byl dlouhý. Proto jsem se rozhodla dát sem filmy, které jsem za poslední dobu viděla a které mě nadchly + filmy, na které nedám dopustit a mohu si je pouštět dokolečka. Snad Vám dávám typy správné a pobavíte se, posmutníte nebo se jen s úsměvem bude dívat do úplného konce.

1. Bezpečný přístav - jeden z nejlepších filmů, které jsem viděla a nemůžu se dočkat, až si přečtu knihu, která na mě čeká. Myslím, že právě Nicholas Sparks je úžasný autor a nemám pochyby o tom, že by kniha nebyla stejně dobrá jako film.

~ trailer ~

"Lidé svou pravdu skrývají. Mají prostě strach." 

2. Fack ju göhte - nejvtipnější film, který jsem v životě viděla. Mohla jsem u toho prolít slzy smíchu. Prý má přijít v září do Českých kin. V Německu byl nejúspěšnějším filmem roku 2013 a není se čemu divit. Všichni herci tam jsou úžasní a pokud to opravdu v kinech bude, zajděte na něj. Přesto si myslím, že to bohužel nebude tak vtipné, jako v originálním znění. Elyas alias Zeki Müller je boží ♥ 

~ trailer ~ 

Zeki: "Lauf bitte mit deinem Gesicht in meinem Faust, damit's wie'n Unfall aussieht!"

3. This is us - když se každý mohl podívat na dokument o Demi Lovato nebo o Justinu Bieberovi myslím, že by se každý MĚL podívat na tohle. Perfektní, úžasné, dokonalé, nejlepší ♥ Miluju těch pár chvilek, kdy se můžu přenést do toho světa s nimi. Achjo, už se těším na Where we are :) 

~ trailer ~ 

Niall: "We have the best fans in the world!" 

4. Na vlásku - moje nejoblíbenější animovaná komedie a pohádka v jednom. Znám její úryvky z hlavy a mohla bych převyprávět každou část; ano, až tolikrát jsem to viděla :D Podle mě je to jedna z nejlepších Disneyovských pohádek, které vytvořili. Musím donutit mamku, aby se na to se mnou konečně podívala. 

~ trailer ~ 

Flynn: "Čau, jak ti kvete pšenka?" 

5. Remember sunday - v hlavní rolí s Alexis Bledel, kterou ve filmech i v Gilmorkách absolutně zbožňuji. Jeden z nejdojemnějších filmů, u kterých jsem musela přemýšlet nad pamětí každého z nás. Je to rozhodně film, který bych doporučila každému. Přesně ten film, u kterého vystřídáte hned několik nálad najednou a v neděli odpoledne je to nejideálnější. 

 ~ trailer ~

Gus: "Uvědomuješ si, že vše co mám je dnešek a spousty včerejšku několik let dozadu?"
Molly: "Ne, pokud máš mě..." 

6. Hvězdy nám nepřály - musím k tomu vůbec něco dodávat? Film, u kterého potřebujete někoho vedle sebe, hromadu kapesníčků a žádné jídlo, protože vám zaskočí z hlasitého fňukání. Ne jen, že vás odrovná kniha, o filmu ani nemluvě. Bála jsem se zklamání, ale díky tomu, že byl John neustále na place s herci, je výsledek fantastický ♥ 

~ trailer ~ 

"Maybe okay will be our always?"
"Okay" 

7. Stážisti - a jako naposledy jedna komedie, ať se změní slzy ve smích :) Někomu se to nelíbí, někomu ano. Kritika je různorodá, ale to je u všech filmů či knih. 100 lidí, 100 chutí. Já si ten film ovšem nemůžu vynachválit. Musím se u toho neustále smát a kdykoli na něj ve své složce narazím přemlouvám se, abych si ho nepustila, protože bych smíchy vzbudila celý barák a to doslova. Mimochodem mě velice inspirovali s hraním Famfrpálu :) 

~ trailer ~ 

"Rychlá poznámka. Když řekneš - On the line myslíš tím online?" 

Autumn wishlist || black, black, black and white

Již několik dní trpím 'nakupovací mánií', kterou si mohu vybíjet pouze nakupováním potravin a SLADKOSTÍ (!). Každý píše o tom, jak si nakoupil to a to a mě nezbývá nic jiného než sedět u notebooku v pátek večer, brouzdat po online obchodech a vzdychat nad oblečením, kabelkami, ponožkami, doplňky a dalšími věcmi. Také máte pocit, že je pro Vás nejlepší, sestavit si pomocníka při nákupech, aby jste nesahali po všem, co se vám dostane do oka? Za poslední rok jsem se naučila dělat si podobné seznamy vždy, když dostanu výplatu a chystám se do města, nebo i na zmíněný nákup potravin (což se v mém případě nikdy nestávalo). Mám ráda ten fakt, že mohu kontrolovat, po čem sahám a nedávat do košíku opravdu všechno.

Poslední dobou jsem zklamaná z Primarku, který se stal mým nejoblíbenějším. Nic se mi tam nelíbí a to jsem na něj téměř vždy spoléhala. Bude to znít zvláštně, ale díky Leně jsem se dostala do fáze 'New Yorker'. Zvláštní. Protože kdykoli jsem tam v ČR vkročila kdysi, nic se mi nelíbilo a přišlo mi to přehnaně drahé. Teď jsou tam však DECHBEROUCÍ slevy a já mám tendence si tam vždy zajít koupit alespoň jedno tričko - opravdu mají perfektní kolekce. Nevím, jak je to v ČR, ale tady v DE 'NY' vcelku válí. Jak jistě víte, jsem maniak na kabelky a přestože se mi v Primarku nyní nelíbí ani KABELKY (!), nemůžu přestat myslet na jednu, kterou jsem viděla s mou mamkou a plánuji si jí za dva týdny koupit - pokud tam nebude, asi rozkopu stojan!!!

Ale... teď již přejdu k wishlistu. Když jsem ho dokončovala, uvědomila jsem si, že se nese v tmavých barvách a jak tak koukám, do Primu přišla podzimní kolekce především v kombinaci těchto dvou neutrálních barev.

1. - Svíček není nikdy dost a jelikož má (opět) Primark úžasnou kolekci "Home" a o svíčkách nemluvě, mám vyhlídnuté právě tyto. Je to kombinace, kterou jsem snad v životě neměla, neslyšela a ani nikdy necítila - Ananas se zázvorem. Už teď jsem napnutá, jak budou vonět. 

2. - Potřebuji akutně mikinu. Nemusí být zrovna romantická s Bambim ;)

3. - BOTY! Takové si plánuji koupit již druhým rokem a doufám, že tentokrát se rozhoupu a nějaké takové pěkné, na nošení do města, které budou pohodlné si pořídím.

4 + 5. - I o Basic tričkách mluvím v jednom kuse a nikdy si je nedokážu pořídit. Tentokrát je mám vyhlídnuté v H&M za super nízkou cenu. 

6. - A na závěr to nejlepší. Mohla bych se titulovat - Kabelkovýmmaniakem, přesto mám pocit, že tašek není nikdy dost a především u mě! Achjo.