Těžká mysl

Poslední týdny jsou šílené. Mám pocit, že šílím. Puká mi hlava nad neustálým přemýšlením a připadám si tak smutná, jako snad nikdy za celou dobu, co se nacházím právě na území Německa. Před týdnem a pár dny jsme museli nechat uspat Maju, protože byla nemocná. Odešly jí ledviny a tím se celá otrávila. Poslední dny jen ležela a spala, neustále vyhledávala teplo někoho z nás a dál spala. Nejedla a když ano, všechno vyzvracela. Bylo to šílené a upřímně říkám - netušila jsem, že z toho budu špatná až tak, jak jsem byla. Opravdu mě to zasáhlo. Probrečela jsem středu i čtvrtek, kdy se to stalo a nedokázala to vstřebat, stejně jako ostatní tady :( Bylo to prakticky mé první zvíře. Doma, v Praze, jsem nikdy žádné neměla. Teď jsem tu 15 měsíců byla po boku Maji, kterou jsem krmila, vstávala k ní v noci a ráno, aby mohla na záchod, které jsem dávala léky a kterou jsem brala na podzim a na jaře neustále na pole na procházky. Bylo to prostě... moje zvíře. Teď je pryč a je divné, přijít domů a nevidět jí, jak leží v pelechu a podřimuje, vstát v noci na záchod a nedívat se, jestli spí nebo na mě kouká. Je to tu tak hrozně prázdné. Uvědomila jsem si, jak se člověk se zvířetem hrozně sžije a opravdu, pokud jednou budu bydlet sama, mít svůj vlastní byt - pořídím si kočku! :)

Stojí přede mnou moc rozhodování a já jsem z toho vyděšenější, než malé dítě u lízátek. Připadám si strašně prázdná v těchto dnech. Dala jsem si cíl, za kterým si samozřejmě půjdu, ale rozhodnout se, kdy se připravit o "své štěstí v Německu" a odjet zpět, to je prostě jako noční můra. Achjo. Potřebovala bych, aby ten obraceč času od mojí ségry fungoval a já se mohla vrátit a udělat pár věcí možná jinak :(

Strašně se mi začíná stýskat po ségře i mamce, které bych chtěla mít právě teď u sebe. Chtěla bych s nimi zajít na drink, povídat si a rozesmívat je, oni mě. Je to občas vážně všechno strašně směšně těžké.

Každopádně přejdu k lepší věci - děti dostali trampolínu. Je asi tři metry vysoká a je jedním slovem BOŽSKÁ. Každý den chodím unavená a zřízená do pokoje, jelikož začneme skákat po snídani v devět ráno a skončíme v šest hodin večer, když jdeme na večeři. Skáčeme opravdu pořád. Respektive já a Simon. Johanna a skákání to ještě nejde moc dohromady, ale je to hrozně roztomilé :D Strašně se s nimi nasměju a užíváme si to. Trháme spolu rajčata, kontrolujeme slepice, chodíme na lup na borůvky a děláme, že prší a že je trampolína bazén, kde musíme "plavat". Opravdu lidi, jsou šíleně srandovní. Kor, když mi Simon začne zakazovat jít pryč z trampolíny, protože jsem jeho DOMÁCÍ ZVÍŘÁTKO.

Mám před sebou poslední týden s Johannou doma před tím, než nastoupí do jeslí. Je to tak zvláštní. Půjde už do jesliček. Musím se usmívat. Je to velká holka. Simon nastupuje už tohle úterý do školky a v sobotu odjíždí na týden do Dánska na dovolenou. Docela se těším na ten klid :)

Tady to nejspíš ukončím a přidám pár fotek, které možná prozradí znovu víc - nebo já! ;) 

Nejlepší reklama na bazar :D

Nejsladší a nejzlobivější osoba na světě :) 

14 - 15 měsíců v Německu :)

Poslední týdny byly 'náročnější' a zároveň něčím odpočinkové. Měla jsem článek o víkendu s Lenou rozepsaný nějakou dobu, jenže jsem ho zapomněla jaksi uveřejnit a teď již nemá cenu opravovat ho. Rozhodla jsem se tedy sesmolit článek, ve kterém pomocí fotek vyjádřím poslední týdny.

Před dvěma týdny za mnou na pět dní dorazila Lena z Kevelaeru a musím říci, že to byl vskutku příjemný víkend, plný jídla, zábavy, smíchu, řešení všeho možného a pití. Nutila jsem jí poslouchat mé výlevy o 1D, i když toho nebylo TAK moc a užívala jsem si, že toho nebylo TOLIK. Až na neděli a pondělí jsme strávily dny spolu a bylo to moc fajn. Být jen tak s kamarádkou a nemyslet jen na to okolo tady. Řekla bych, že téměř tradičně jsme zavítaly na večeři do Extra Blatt, kde dělají nejlepší domácí burgery a nejlepší a nejsladší koktejly všemožných druhů, prošly jsme se večer po městě a domů se dostaly v noci. V sobotu jsme naopak tradičně zašly na sushi do Kirinu - ano, pořád bych vám ho nejraději doporučovala, jak výborné to tam je!!! :)) Neděli jsme strávili s celou rodinou ve Wiesengehege, kde žijí zvířata volně a docela jsem si to užila a v pondělí jsme se vydaly spolu s Johannou do města na snídani a kávu do našeho milovaného Starbucksu :)

Začaly prázdniny a s upřímností můžu říci, že jsem šílela. Kluci se nudili, byli nepříjemní a nic je nebavilo, ale naštěstí přijela 5.8. moje mamka, která tu byla téměř týden a já jsem za to ráda. Představovala jsem si to trošku jinak, jenže Oliver měl ve středu narozeniny a ten den byla oslava, stejně jako v pátek s jeho přáteli a rodiči od Jennifer. Bylo to zvláštní, mít tu mamku - poprvé jsem na oslavě měla někoho od sebe, ale jsem ráda, že tu byla babička s dědou, protože jsem si s nimi ten večer, stejně snad jako mamka, užila. I s mamkou to nebylo jinak a jelikož miluje sushi stejně jako já, vzala jsem jí na večeři do Kirinu - těch 17,90€ se prostě vyplatí a myslím, že jsem zamilovaná víc a víc ne jen do krevet, ale i do mušlí. Sakra, mohla bych tyhle mořský věci jíst asi neustále ♥ Jsem hrozně ráda, že jsem tu mamku měla, že poznala děti a rodinu jako takovou, že jsem si s ní večer mohla povídat a rozebírat svou budoucnost a že jsem si uvědomila, jak strašně moc mi schází.

Teď přede mnou stojí pár věcí, kterými se musím prodrat, ale snad to bude v pořádku :) Musím se naučit věci plánovat a ne dělat je téměř spontánně a musím se znovu zamyslet nad svými prioritami.
Konečně ale uzavřu své povídání fotkami, které jistě prozradí víc :) A teď se jdu těšit na první zářijový týden, který budu strávit sama; se psem a kupou dobrot.

rozkliknout celý článek :))

Historisches Freischießen :))

Mám za sebou začátek druhého roku a musím uznat, že začal vskutku stylově. Před týdnem zde začaly přípravy na - říkejme tomu třeba slavnosti, které se nazývají: Historisches Freischießen. Volně bych to přeložila asi jako Historická volnostřelba :) Před pár měsíci jsem byla na procházce s dětmi a jelikož je tu na každém druhém domě terč, ptala jsem se, o co jde (mám deja vu a myslím, že jsem tu o tom již psala, ale to nevadí! V klidu to připomenu :D).

Celé Wennigsen se od 21. do 25.6. ponořilo do tzv. války. Nenazývala bych to úplnou válkou, jak jsem si představovala nebo jak mi Jennifer vyprávěla. Bylo to v klidu, až na výstřely, které padaly jeden za druhým z historických kanónů. Idealizovala jsem si to trošku jinak, ale nestěžuji si. Stačilo mi být na několika promenádách tzv. vojáků a dobrovolníku. Jsou to tři gardy - zeleno bílá, černo žlutá a bílo červená :) V té zelené jsem mimochodem měla GV, který do toho byl naprosto ponořený a na baráku nám ještě visí vlajka barev jeho gardy. V sobotu začala zkoušková promenáda vojáků v civilu, v neděli to již bylo ve velkém. Pilo se od rána, gardisté stáli před oficiálníkovým domem a dělali stráž a ti ostatní chodili po celém Wennigsen a dostávali u vybraných baráku jídlo a pití. Večer se šlo z promenády na pole, kde se několikrát vystřelilo a šlo se na druhé pole, kde byla již připravená hudba. Byla jsem tam vlastně pouze v neděli, po zbytek dní jsem byla s dětmi doma a hlídala :))

Každopádně se musí nechat, že poslední den, tedy úterý byl asi nejlepší. V 16:00 bylo poslední zastavení se v naší ulici, kde byl připravený u jedné známé stan s jídlem a pitím, gardisté se nám poděkovali za sponzorování, jedlo se, pilo a muzikanti hráli. V pět začala promenáda vojáků, kteří se dostali z války a byli různě pomalovaný krví atd. Naši dva nejstarší kluci byli pak v promenádě dobrovolníků s dědou a strejdou :)

Já si to vychutnávala, i přestože jsem od toho vážně čekala něco jiného :) Bylo to strašně milé vidět, že spolupracuje skutečně celá vesnice. Každý barák byl vyzdobený práporky a vlajkami Wennigsen a celé náměstí bylo napěchováno lidmi :) Asi si to užívá každý jeden z nich, když je to pouze jednou za tři roky. Viděla jsem strašně staré kočáry a ty uniformy - jedna báseň :-o Skutečná nádhera. Přála bych si, aby tu se mnou byla Tina, mamka i ségra, aby to také mohly zažít ♥

A abych trošku objasnila, proč to tak je... sama moc nevím a oni také ne. Válka to není ani první, ani druhá, nýbrž má jít o dobu Kaiserovu, z čeho vypovídají i uniformy státníků. Každý třetí rok se vybere několik lidí (kteří za ten post samozřejmě zatraceně hodně zaplatí) a v pondělí večer střílejí na terč. Ten, kdo strefí střed nebo jemu nejblíže vyhrává a stává se na tři roky Wennigsnovým králem. Od té doby až do středy mu dělají ochranu gardisté u baráku a na barák se mu ve středu přidělá terč :)

A tady již přidávám pár fotek :) Nějak jsem se rozpovídala :D 

1 rok za mnou..., 2 rok čeká! ♥

Když jsem se před rokem a půl rozhodovala, jestli odjet skutečně jako Au-Pair do Německa, měla jsem v hlavě určitou představu, která se vlastně nekonala. Myslela jsem, že tu poznám nové lidi (vlastně poznala, Tinku!), udělám si tu přátelé a po roce jako A-P se vydám svou cestou, najdu si práci a budu si spokojeně žít. Léta jsem chodila na blogy holkám, které za tou zkušeností jely také a žádná z nich opravdu nezažila ten tvrdý život. Oni opravdu byly pouze a jen au-pair :)

Můj život tady je zcela jiný a upřímně můžu říct, že si občas připadám jako matka od dětí. Dvacetiletá matka. A vlastně se mi ani není čemu divit. Kam se hnu, mám děti na zádech, kolem nohou, za zadkem a div mi nehopsají po hlavě. Žádné seznámí s novými lidmi se za celý rok nekonalo. Nepoznala jsem tu kromě ostatních mamin a rodinných přátel žádné lidi v mém věku, což je katastrofa :D Na jednu stranu - nemám žádnou šanci a vlastně je to možná i mou leností :) A-P holky, které jsem sledovala na blogu, byly s dětmi většinou dvě tři čtyři hodiny denně a už to pro ně bylo vyčerpávající. Já jsem s mými dětmi někdy hodin šest, někdy osm a někdy jedu hodin dvanáct. Někdy nemám každý víkend volný, protože za mnou buďto přijdou děti sami, protože jim chybím, nebo prostě musím hlídat. Nechodím každý den na kávičku do města s kamarádkou, která dělá au-pair vedle nás a večer nejezdím do města na koktejl. Totiž ráno uklízím a večer padnu do postele jak dlouhá tak široká a snažím se přinutit, neusnout na místě :)

Každý člověk má o Au-Pair jiné a milné představy. Někdo si myslí, že je to milá oddechovka mezi prací a školou, ale pokud máte 4 děti, kteří vás mají rádi a který se raději pomazlí s vámi než s rodiči, je to spíše práce na plný úvazek. Špatně placená práce. Nejhorší na tom dělat au-pair je, že nemůžete říct nic. Jsem člověk, který rád dává svoje pocity najevo, který je upřímný a rád řekne, co si myslí. Ať už je to špatně nebo dobře. Ráda na rovinu vykládám karty na stůl. Nejtěžší je, když se vám nelíbí, jak vychovávají děti, jak se nezajímají nebo jak je ignorují a vy musíte jen stát, dělat němou tvář a usmívat se, přestože v hlavě vám běží věta: Ty krávo, zvedni se a něco se svým dítětem udělej. Takže na konci dne vám je dětí tak strašně líto, že se vám chce brečet.

Na stranu druhou musím ujasnit situaci, aby nedošlo k milnému myšlení = ani za nic nelituji toho, že jsem do toho šla. Ono to, co jsem se naučila za celý rok tu, by mi nedalo nic v Čechách. Ani práce, ani škola. Ač mi platí pojištění a jídlo, mám kde bydlet a nestarám se o to, kolik zaplatí za nájem, naučila jsem se neskutečné samostatnosti. Naučila jsem se starat se ne jen o sebe, ale i o druhé :) Naučila jsem se rozhodovat správně a uspořádat si žebříček hodnot. Zjistila jsem, co chci ve svém životě dál dělat a jak bych nikdy nevychovávala svoje děti, nebo naopak, co se mi pro jejich výchovu hodí. Naučila jsem se od naslouchání a pomáhání osmiletému dítěti, až po přebalování plenek (a jak tvrdí Lena, ve svých 21 letech budu mít s přebalováním zkušeností víc, než moje ségra, která by mohla mít ve svém věku klidně již dvě děti!).

Ač to může znít jakkoli divně, jsem na sebe hrozně pyšná. Každý den se učím něčemu novému (a nemyslím tím německá slovíčka), ale mám pocit, že každý den rostu. A přála bych si, aby ten pocit, který mě zaplaví u dětí, když se semnou mazlí, chtějí mi dát pusu na dobré ráno či noc, nebo když Simon přiběhne ze školky domů, ignoruje rodiče a běží za mnou s větou: "Sranda, ich hab dich so lange vermisst" přetrvával na věky... Je to komplikované. Nikdy před tím jsem tuhle rodinu neznala, jsem tu 12 měsíců a připadám si, že je znám celý svůj život. Že si jsme strašně blízcí a že patřím do rodiny. Ne nadarmo mi říká Niklas, že moje přijmení je Müller.

Za těch 12 měsíců, co jsem tady, jsem měla šanci sledovat malou Johannu (se kterou trávím času nejvíce) od lezení po bříšku, přes plazení se, po první krůčky a první slova a neskutečně mě to hřeje na srdci. Každý den, když jí jdu umývat ruce k umyvadlu musím kroutit hlavou nad tím, jak velká už je a jaká dáma se z ní stala ♥ Sakra, ona už dosáhne ručičkou na proud vody.

Jak jsem naznačila - můj rok tu nekončí, ale začíná další. Od 13.6. jsem opět zpět v Německu, u stejné rodiny, zatím stále jako Au-Pair a dále se uvidí... ♥ Každopádně už se teď těším na další rok, doufám plný zážitků a pohody, nikoli stresu.

Johanna nastupuje do jeslí od srpna, Niklas do školy, Jonas do třetí třídy a Simon pokračuje ve školce. To, co plánuji na tenhle rok já, si nechám raději pro sebe a své blízké, jelikož nerada mluvím o svých plánech, dokud nejsou stoprocentní :)

A teď... mini koláž mého roku v Německu ♥

Mit Lena in Hannover :))

Konečně jsem se dokopala k tomu, dát do notebooku fotky a udělat článek, který jsem plánovala od začátku! :) Jak jsem se v předchozích článcích zmínila, měla jsem na čtyři dny v Hannoveru Lenu, která přijela z Kevelearu^^

Celý čtvrtek mi přišlo, že se mi to jen zdá a měla jsem neustálou tendenci se štípat do ruky. Ten den utíkal pomalu a zároveň hrozně rychle a než jsem se nadála, bylo půl šesté večer a já se začala připravovat. Jennifer mě s malými hodila na nádraží a já se rozjela směrem do města, kde jsem na Lenu čekala hodinu, jelikož měl její bus zpoždění. Když jste jako Au-Pair nebo pracujete v zahraničí, jste skutečně šťastní za každou možnost, být s lidmi, které máte rádi :) U mě to bylo rovněž tak. Okamžitě, když vyšla z busu, skočila jsem jí kolem krku a nevěřila jsem svým očím. Půl roku jsem tady prakticky sama (a ano - můj život tady není ani zdaleka tak pohádkový. Díky mé schopnosti jazyka jsem nenavštěvovala žádný kurz a za celý rok jsem se nedokopala k ničemu, s čímž bych mohla získat kontakt s jinými lidmi tady. A ať to bude znít jakkoli výmluvně, po celém dni, se 4 dětmi jsem tak vyřízená, že jsem ráda, když zalehnu do postele a jen koukám chvíli do notebooku, protože mi i tak už v sedm padá hlava do talíře s večeří! :D). Každopádně jsme okamžitě zamířily na večeři do Café Extrablatt,což bych doporučila v týdnu úplně každému, kdo se chce dobře nasnídat a nebo navečeřet. Chtěla jsem již dlouho vyzkoušet domácí burger, a tak jsem se na to dala. Ani trošku jsem netušila, že to bude až tak velké, ale pochutnala jsem si. Myslím, že obě! :) U toho jsme popíjely koktejly, smály se, povídaly si a nechápaly naší obsluhu, kterému jsme říkaly: knírač. Domů jsme dorazily někdy po půlnoci a povídaly jsme si v postelích asi do dvou do rána! ^^ Co nesmím zapomenout zmínit - chtěly jsme si dát nějakou drobnůstku. Asi měsíc jsem doma měla dárek pro Lenu a byla jsem nadšená = bílý rámeček a v něm fotku jak jíme v Praze sushi :D Když jsem přišla do pokoje a sedla si na postel, všimla jsem si bílého rámečku s fotkou, jak jíme sushi na okně. Málem jsem zažila šok, že se mi Simon zase hrabal ve věcech, než jsem si uvědomila, že to nebyl můj rámeček... :D Ano, daly jsme si úplně stejný dárek :D

V pátek jsme měly nakupovací den a to doslovně. Ráno jsem připravila stůl na snídani, najedli jsme se všichni společně a pak nás hodil Oliver do města. Naše kroky mířily do Primarku, kde jsme byly upřímně téměř 4 hodiny a nechaly jsme tam pořádný balík peněz *ukazuje na Lenu* :D Ale byly jsme spokojené z toho všeho, co jsme pořídily a celé unavené a hladové jsme došly, s pomocí navigace v mobilu (a to opravdu myslím vážně! nikdy jsem v mobilu navi nepoužívala, tady jí používám neustále a pak zjistím, že to bylo vlastně v podstatě za rohem :D) na sushi ♥ Na nejlepší sushi v mém životě. Ochutnaly jsme nové věci, přejedla jsem se krabího masa s klepýtkem, daly jsme si víno a proseděly u toho tři hodiny, které jsme projedly, propily a propovídaly = naše klasika. Ale bylo to skutečně luxusní. Zaplatíte 9,90€ a můžete jíst jak dlouho chcete a co chcete. Od sushi po saláty a pečenou kachnu. Vážně jsem si to neskutečně užila. Poté naše kroky zamířily do Starbucku, kde jsme si daly ledovou kávu a hned poté jsme jely domů. Měly jsme nejprve v plánu jít někam do klubů, ale rozhodly jsme se, že vážně bude lepší, koupit si víno a něco dobrého na doma. Také to byl úžasný večer se dvěma flaškama vína, nachos a dipem, tyčinkami a Chuppy bunny :D S Lenou pít je opravdu zážitek.

Sobotu jsme opět strávily ve městě a opět jsme si daly k obědu sushi :D Vlastně ani pořádně nevím, co jsme v tom městě dělaly. Vím, že jsme chtěly jít na procházku, ale tím, že jsme se do města dostaly někdy v jednu, jsme toho moc nestihly a kolem osmé jsme už byly opět doma. Je fakt, že procházka po nejvíce zeleném městě, kde všechno kvete, by mě asi odrovnala, s mou jarní alergií :D Už tak jsem dost pčikala. Docela mě mrzí, že ten poslední večer byl takový nijaký a že jsem neměla pořádně žádný plán a co mě mrzí o to víc, že tu Lena nebyla na oslavu Jonasových narozenin. Babička jí chtěla strašně poznat a bylo jí líto, že tu nebyla. Doufám ale, že přijedeš brzy zlato ;))

Ten víkend jsem potřebovala. Potřebovala jsem odreágování se, pryč od dětí, jen tak si povídat s kamarádkou, probírat všechno, smát se nad lidmi, řešit kosmetiku a oblečení, mluvit německy, učit Lenu němčinu a vysvětlovat jí, jak by se to mělo říkat. Potřebovala jsem holčičí víkend, kdy jsem se mohla každý den nalíčit, koupit si vysněné boty na podpatku, smát se a cítit se tak dobře :) Divit se, když nějaká babča skočila Leně v SBahnu po krku, protože tam měla brouka a já měla strach, že jí chce zabít :D Jít na zmrzlinu a radit Leně s druhem, skypovat s jejími rodiči a smát se tátovým kecům, řešit moje auto, školu, řidičák, rodinu, nemravný věci, její rodinu, její skútr a všechno okolo :-*

Mojito & Frozen Strawberry Margarita (Touchdown byl lahodnější! ♥)

Nejlepší burger na světě ♥

Klasika - vždy pošahaný výrazy :D

Melounová a Cremino Korn ♥

Lena vybírá // iPad // Krabík ♥ // Ani nemusím nic dodávat :-o

Drachen rollen :D 

koktejlíčkujeme ;) 

Děkuju, že jsi tu byla a že jsme si to spolu tak užily. Chybíš mi už teď a doufám, že se brzy zase uvidíme. Ať už v Kolíně, Düsseldorfu nebo v Hannoveru :-* ♥

Německé Velikonoce :))

Mé první Velikonoce v Německu jsem očekávala poněkud jiné! :) Problémy v rodině se dotkly i mě a mou dobrou náladu z rána poněkud poničily :) Ale nebudu si z toho dále dělat těžkou hlavu. Hledání vajíček, dárků a sladkostí, které na zahradě nechává Velikonoční zajíček jsem si maximálně užila, asi stejně jako děti :) I přestože po čtyřech dětech, o které se tu starám, po dětech v blízké době netoužím říkala jsem, že pokud něco pro svoje děti budu chtít, tak to bude právě to, aby na Velikonoce tyhle věci hledali. Jennifer máma, která tu byla mi vyprávěla, jak to bylo kdysi s hledáním, že chodili dva dny před Velikonocemi do lesa na mech, ze kterého děti museli stavět domečky, kam jim potom zajíček dal vajíčka a pokud to nepostavili, tak nic nedostali, což mi také přišlo krásné :))

V sobotu jsme jeli na zvířecí trh a byl to vážně zážitek. Viděla jsem takových různých odrůd slepic, králíků a morčat, stejně jako ptáků, že jsem nevěřila vlastním očím! :-o Bylo to vážně zajímavé a myslím, že děti z toho také byli nadšení, i když byla Johanna vážně nepříjemná, jelikož byla unavená :D Takže jsem si s nimi také užila. Ale co je nejdůležitější - máme tři slepice a Oliver jim postavil kurník, jakoby to byl hotel Hilton! O_o Asi bych jim i záviděla. Každopádně máme klasicky bílou slípku, která se jmenuje CHANTALE. Je pěkně drzá, lítá kam chce a v autě prorvala hlavou kartón, takže je to terror slepice. Nejmenší slípka se jmenuje PÍPS a je Chantalou terorizovaná a poslední slípka, šedivá, kterou si vybral Simon se jmenuje také na P, ale to jméno si pořád nepamatuju :D

A večer jsme šli na Osterfeuer, který se tu koná každou sobotu či neděli před Velikonočním pondělím. Z toho, co mi říkal Oliver chápu, že je to oheň na vyhnání zlých duchů z vesnice a bylo to strašně fajn. Myslela jsem, že je to něco jako u nás čarodejnice, ale ty se tu prý také pálí, takže je to speciální oheň! ^^ Byli jsme tam všichni, včetně babičky a dědy a po zapálení ohně (což dělají mladí hasiči), přijela i Micky (Jennifer ségra), s manželem a Niklasem, který byl v sobotu poprvé na zápasu BVB (Dortmund). Byla jsem tak ráda, že jsem ho mohla zase vidět a okamžitě jsem se na něj vrhla a on mě objímal a pusinkoval a říkal, jak jsem mu scházela. A hrdě se promenádoval v drese BVB! :D

Pondělí jsme strávili oběd u babičky (Oliverový mamky), kde jsme slavnostně na uvítání jara jedli špargle (což je asi bílý chřest), brambory, holandskou omáčku, řízky a já brokolici :) Bylo to hrozně příjemné, dostala jsem od ní vajíčko Merci a hrozně jsem si to u nich užila. Musím říct, že v jejich honosném sídle jsem se cítila tentokrát pohodlněji :)

Nakonec Vás potěším pár fotkami a doufám, že se Vám budou líbit! :)
Mějte příjemný zbytek týdne. Mě ve čtvrtek přijede Lena z Kevelaeru a doufám, že vše vyjde tak, jak si plánujeme ♥ Můžete se již teď těšit na článek! :) 

11 Monate - April in Hannover :)

Minulý týden utekl nečekaně rychle. Možná to bylo i tím, že jsem v pondělí měla prakticky volné, a trávila jsem den ve městě. Potřebovala jsem nové džíny, které jsem pořídila a také boty (které byly o číslo větší, ale žádný stres - má ségra je ihned prodala! :-*). Jennifer byla totiž vyzvedávat s Jonasem a Johannou auto u rodičů a zbytek byl u babičky a dědy u nás ve vesnici. Den jsem tedy využila po svém. Což mi připomíná fakt, že mi Jonas řekl, že mé tričko s krajkou vepředu vypadá, jako prostírání na stůl :D Ty děti jsou někdy až moc upřímní :D Nevím, zda-li jsem se o tom na blogu již zmiňovala, ale konečně se dostanu k tomu, udělat si řidičský průkaz. Nikoli v ČR, ale v Německu O:) Dopracovala jsem se k tomu rozhodnutí za pomocí mamky (které se omlouvám za můj půlhodinový telefonát v jednu hodinu v noci!!!). Zaplatím za to opravu velké peníze, ale budu to mít beze stresu. V klidu se budu moci učit, dvakrát třikrát jít na přednášku tady ve městě a pak složit zkoušku. Snad to všechno vyjde. Každopádně - má GastFamilie koupila 'nové' auto, a to zcela pro mé potřeby. Rozhodli se, že potřebují, abych mohla jezdit s dětmi na kroužky a pořídila pro mě Volkswagen Golf 5. Musím říct, že jsem z toho auta naprosto unešená a nemůžu se dočkat, až poprvé pojedu trénovat řízení s Oliverem na parkoviště ♥ 

Pro dělání autoškoly v Německu potřebuju téměř jiné věci, než v ČR. Nemusím pro posouzení mého zraku k lékaři, stačí zajít jen do optiky, kde mi zadarmo změří zrak a já ono potvrzení donesu poté do autoškoly. Také ale potřebuji mít za sebou kurz první pomoci. Ten jsem absolvovala v pátek. Seděla jsem 6,5 hodiny na přednášce o první pomoci a musím říct, že jsem měla co dělat, abych od sedmi do devíti večer vydržela při smyslech, stejně jako ostatní :) Bylo to nudné, unavující a trapné, ale jsem ráda, že jsem mohla vypadnout jeden den mezi jiné lidi. Bavila jsem se tam trošku s jednou holkou, o pár let mladší než já a chválila mou němčinu! Vždycky mě takový lidi umí potěšit :D Jediné, co si asi z toho kurzu pamatuji je, jak zachránit motorkáře, který měl nehodu, jak pomoci člověku, který nemůže dýchat, že musím být neustále psychickou podporou a křičela jsem včera tolikrát: "Hilfe!" že to nikdy nezapomenu :D

Nadcházející týden bude opět o něco volnější. Měla bych mít úterý a středu volnou, vzhledem k tomu, že Jennifer bere všechny děti ke svým rodičům. Plánovala jsem se ve středu vyspat, ale zjistila jsem, že přijede uklízečka, takže budu muset přesto vstát :( 23.5. jedu na téměř tři týdny domů a už se nemůžu dočkat, až obejmu ségru a mamku, téměř po půl roce ♥ A těším se na Londýn, kde strávím několik dní s Tinkou :) Každopádně mě čeká 24.4. příjezd Leny do Hannoveru na 4 dny a doufám, že si to společně užijeme :) A nesmím zapomenout - 21.4. hledají děti vajíčka od zajíčka a už se na to těším ♥

Ukončím pomalu článek nějakými fotkami, jako vždy a doufám, že se máte všichni famfárově, jako já. Jen mi vadí to aprílové počasí. Nevím přesně, jak je to v ČR, ale my tu skutečně máme jakéhosi Apríla, který si zahrává s počasím :-/

Naprosto HIT mých dní ♥ Jsem do té písně i klipu naprosto zamilovaná!!! Mateo to zabil! ♥

typické odpoledne u nás doma: koláč / sušenky + káva / čaj s mlékem :))

Jonas mi donesl kytku, kterou natrhal v parku, protože jsem prý ta nejlepší au-pair na světě :))

NationalSiblingsDay ♥♥♥

nejlepší tričko ♥

March 2014 // Würzburg

 
Poslední březnové dny byly téměř v pořádku a já, jako každý měsíc jsem v šoku, jak rychle ty dny utekly. Člověk si ani nestihne uvědomit, kolik se toho událo a přesune se na další měsíc! :) V březnu se toho událo spousty. Od Niklasových 6. narozenin po výlet do Würzburgu, na který si vezmu speciální odstavec^^ Johanna se naučila používat několik nových slovíček, nebo lépe řečeno spousty. Nejvíc mě dojímá, když stojí v chodbě, hledá mě a křičí moje jméno...  já vím, že by to někomu mohlo přijít pouze pěkné, ale mě to naprosto dojímá. Nejsem si jistá, jestli zrovna kvůli tomu, že říká moje jméno, nebo kvůli tomu, jak dlouho jsme čekali na její první slova. Naučila se říkat "Maja aus", když nám krade pes boty, naučila se říkat: "Heiß" a "Hier", stejně jako "Ich auch". Je strašně krásné, sledovat malé děti, které se učí života ♥ Asi zním trošku jak máma od dětí, ale ten téměř rok tady mě neskutečně změnil.  K tomu všemu, přijela do Německa jako Au-Pair i Lena, z čehož mám neskutečnou radost a už se těším, až se uvidíme za pár týdnů ♥ Březen byl jedním slovem BÁJEČNÝ!

A teď zpět k výletu do Würzburgu. Věděla jsem o něm už od té doby, kdy se vrátila Jennifer s Oliverem z Dublinu, kde byli týden a já strávila úžasný týden s babičkou a dědou dětí. Oliver měl ve Würzburgu schůzku a Jennifer se rozhodla, že tam pojedeme na nákup do Outlet vesničky, kterou mi ukazovala na internetu :) Když jsme tam však dorazily, připadala jsem si jako v ráji. Upřímně? Dovolím si tvrdit, že to tam vážně vypadalo jako v té vesničce, nebo městě ve Shreckovy. Říkala jsem to i jim a souhlasili se mnou :D Ale bylo to kouzelné. S úžasnou restaurací a poprvé jsem šla na WC po červeném koberci :D Je tam spousty obchodů, od Prady přes Gucciho po Nike Factory Store, kam jsem zamířila i já^^ Samozřejmě mi nedalo nenakukovat do výloh těch předražených značkových butiků jako Michael Kors, Versace a další... :D Každopádně jsem si tam pořídila za úžasnou cenu BIRKENSTOCK, což je zdravotní a naprosto úžasná obuv na doma, ze kterých jsem nesmírně unešená :-o  A také Nike Air Max ♥ Přestože mi bylo nejprve líto, že tam není Adidas, pořídila jsem dlouho vytoužené boty a jsem nesmírně spokojená!^^

Na závěr to tu opět ukončím pár fotkami z vesničky a koláží za březen! :)
Mějte úžasný začátek dubna^.^

288 dasy / AuPair

Po několika random článcích jsem se rozhodla sednout a napsat nový článek o mém au-pair životě v Německu :)

Uplynulý týden byl hrozně rychlý, přesto strašně fajn. Jak jsem se již v jednom z předchozích článků zmínila, děti byli o víkendu u babičky a dědy v Uelznu a rodiče dětí, které hlídám, byli na dovolené v Dublinu, odkud se vrátili ve čtvrtek večer :)
Ač byli děti jakkoli rozjívení, pro mě to byl jeden z nejlepších týdnů za celých 10 měsíců, co jsem tu. Byli jsme na děti tři a já si užívala fakt, že nemusím každou sekundu dávat pozor na každého z nich, že nebyli jen u mě a že jsem mohla třeba jen sedět na sedačce, povídat si s babičkou a nebo koukat na televizi. Ať jsou Jennifer s Oliverem jakkoli hodní, upřímně musím říci, že tolik pozornosti a času dětem prostě nevěnují. Hodně jsem si s babičkou povídala a vykládala jsem jí, jak to tu chodí, stejně jako ona mi přiblížila pohled na Jenn, Olivera, děti a Yun (jejich předchozí Au-Pair z Číny). Tak nějak jsem nabrala dojmu, že poněkud zneužívají toho, jaká jsem. Jsem vždy ochotná být s dětmi, i když je Jennifer s Oliverem doma, jsem pořád s dětmi a oni se jim tudíž nemusí věnovat, přestože věci v mé smlouvě jsou trošku jinak. Kdežto předchozí Au-Pair se vždy, když byli rodiče u dětí, spakovala a zavřela se ve svém pokoji :) Bylo fajn slyšet od Annette, že beze mě by to tu spadlo a utvrdit se v tom, jaký názor na Jennifer mám. Může své děti milovat, ale nedělá pro ně tolik, kolik by měla. Přeci jen, pracuje párkrát do měsíce a když je tedy doma a ten čas má, věnuje se něčemu jinému, což děti vnímají. Vidím to na Jonasovy, který je šťastný za to, když se mu někdo trošku víc věnuje. Dokonce i říká, že na ně jejich máma nemá čas a mě to doslova trhá srdce :( Snažím se pro ty děti dělat hodně, říkala jsem babičce, že bych chtěla třeba vzít Jonase a jet se s ním projet po vesnici na kole, ale bohužel nemůžu, i když je Jennifer doma a já stejně musím mít u sebe Simona s Johannou, protože ona raději kouká na televizi, čte si na internetu, volá s kamarádkama a nebo organizuje Bazar a jiné věci ve školce. Také jsem si všimla, že kdykoli chce se mnou Jonas nebo Niklas něco dělat, zatrhne to s tím, že je tu Simon a Johanna, jakoby se o ty dva chvíli nemohla postarat ona sama, jako jejich máma :( Je mi těch dětí tak strašně moc líto, že kdykoli je vidím, mám chuť je upusinkovat a neustále objímat. Ať jsou jakkoli rozjívení, jsou tak strašně hodní a sladcí.

Pokaždé, když Simona vezmu na klín a mazlím se s ním, říká mi, jak mě má rád. Stejně tak, když ho jdu uložit do postele. Jakmile mě chvíli nevidí říká mi, že jsem mu strašně chyběla a mě div nepuká srdce ♥

Každopádně jsem ve středu dostala zelenou a babička mi po snídani řekla, ať si v klidu jedu do města, nebo si dělám, co chci, protože si to zasloužím. Nejprve mi to bylo hloupé, nechat je s dětmi samotné, ale nakonec jsem tedy nesměle kývla a v půl jedenácté jsem jela :) Vychutnala jsem se jarní počasí v Hannoveru, nákupy, na kterých jsem strávila snad dvě hodiny a výbornou kávu s muffinem ve Starbucksu :) Bylo strašně fajn na chvíli vypnout a užívat si klidu, uprostřed týdne. Být sama, bez Johanny a nic neřešit. Přestože mi babička psala SMS, abych byla ve městě celý den a přijela, kdy budu chtít, rozhodla jsem se vrátit domů kolem třetí :)

Včera večer jsem si s Annette chvíli psala přes WhatsApp a asi mě nic v poslední době nedojalo tolik, jako když mi napsala, že měla zákaznici (babička vlastní nehtové studio v Uelznu), které o mě celou dobu vyprávěla a že se jí po mě stýská ♥ Je neuvěřitelné, když poznáte takové lidi. Jsou pro vás cizí a přesto máte pocit, že jste jejich rodina... (myslím, že bych to právě tady měla utnout, jelikož se mi do očí derou slzy).

Februar 2014 :)

Vím, že o tom píši či mluvím neustále, ale je neskutečné, jak ten čas tady letí. Jak strašně rychle se měsíce přehupují v další a další a můj čas tu plyne jako voda :) Únor utekl rychle i díky menšímu počtu dní a také díky tomu, že se neustále něco dělo. Na konci měsíce nás čekalo teplejší počasí a teď se můžeme chlubit prvotřídním jarem (jen doufám, že takové počasí zůstane a na Velikonoce nezačne padat sníh!). Najela jsem na desátý měsíc a další dva mám před sebou. Definitivně také mohu říci, že se mi prodlužuje smlouva, já se v červnu vrátím na měsíc domů, jelikož mě čeká týden v Londýně s Tinkou; koncert 1D a výstava Harryho Pottera, rovněž tak si chci dělat řidičák :) Na což jsem nesmírně zvědavá. V červenci bych se měla vrátit sem a pokud ne sem, zpět do Hannoveru, tak do Londýna, který není 100% jistý a zbytek se dozvíme za pár dní :) Každopádně i Londýn by byl s mou stávající rodinou.

V únoru oslavil Simon své 3. narozeniny, Johanna pronesla pár dalších, nových slov, které už podruhé nezopakovala a také se jí stala nehoda se žehlícím prknem. Pohroma je však již dávno zažehnána a kromě malé žluté modřiny na čele nejsou žádné následky :) Když to vezmu zpětně, není nic závratného, co by se v měsíci únor odehrálo a tak mohu ukončit krátký článek koláží mých nejoblíbenějších fotek za onen měsíc :) Také mi došlo, že bych měla zapracovat co nejdříve na mé knize, která jaksi od ledna vázne! :( 

Doufám, že březen bude plný zážitků a dalších pěkných chvil s mou rodinkou! :) Je zvláštní, jak jsem si na ně zvykla. Jak jsem se tu s nimi sžila a jak mi děti po pár dnech, kdy nejsou doma, schází! :) 

Feier & Fasching :)

Poslední dny, dalo by se říci, byly v celku dobré a zajímavé! :) Jak jsem se již zmínila, v sobotu měl Niklas oslavu narozenin. Říkáme tomu oslava, jelikož patří k té menšině lidí, jež se narodili 29.2. Tudíž slaví narozeniny každý rok, kromě toho jednoho čtvrtého, 1.3.  Tentokrát jsme jeli oslavovat do Kids-Dinoworldu, kde to bylo opět famózní, tentokrát však nemůžu říci, že jsem si to užila více, jak děti! :) Bylo to milé, ale byla jsem hrozně unavená. Možná proto, jak málo jsem předchozí noc spala, nebo možná proto, že jsem byla zase v obložení dvanácti dětí. Ale zvládla jsem to. Nějakou dobu jsem prolézala bludiště s Johannou, sklouzla se asi tak pět tisíckrát na žluté a v černé tunelové klouzačce, byla jsem také vděčná za své náhradní oblečení, když jsem s dětmi musela sjíždět Vodní dráhu. Můžu říci, že jsem vypadala jako zmoklá slepice :D Opravdová zábava, když mě ohodila voda, jak rybu. Poprvé se mi to nestalo a v oblečení jsem v klidu mohla jet domů, v sobotu tam snad té vody bylo ale o něco víc, nebo nevím, jak si to jinak vysvětlit :D Každopádně se těším, až tam pojedeme znovu a až se otevřou venkovní prostory.

Niklas ode mě dostal NinjaGo, z čehož měl největší radost, jak se zdálo. Každému to ukazoval, neustále mi děkovat a ihned si to utíkal poskládat, takže jsem z toho měla radost, leč mi tohle přijdou jako blbosti :)

A v pondělí nastal den D. pro Simona, který opustil jesličkovou skupinu Buchfing a přešel do školky, za svým starším, šestiletým bráchou :) V pondělí se také ve školce konal Fasching (vysvětlovala bych si to jako Karneval, ale myslím, že doslovně by to mohl být masopust). Ráno se kluci navlékli do svých kostýmů - Simon nechtěl být překvapivě Bořkem stavitelem ale hasičem; co nás udivilo všechny - že si vůbec nějaký kostým oblékl a Niklas byl za Yodu (nebo jak se jmenuje!). Jednoduše za toho z Hvězdných válek O:) A Johanna, která byla ochuzená mezi staršími bratry o Karneval, si z pytle malou vestu Hasiče a klobouk, ve kterém létala půlku rána :) No uznejte, že všichni tři byli roztomilí?

Na závěr už jen přidám pár fotek, ať se příliš nerozepisuju. Doufám, že Vaše dny jsou stejně tak pěkné a prosluněné, jako ty mé :))

Mějte se krásně.

Vodní dráha, díky které na mě nezůstala nitka suchá! :D

Bludiště! 

Lecker, lecker, lecker...