pondělí 30. června 2014

Colleen Hoover - Bez naděje; Ztracená naděje {2 knihy}

Bez naděje (v originále: "Hopeless") - Sedmnáctileté Sky, která nikdy nenavštěvovala školu se konečně podaří přesvědčit její matku, aby něco změnily. A tak se dostane na poslední rok na střední školu. Ještě předtím však narazí na chlapce, o kterém netuší, že jí změní život a to doslovně. Dean Holder v ní probouzí pocity, které v ní neprobudil žádný z chlapců, jež prošel jejím oknem v pokoji. Neprobouzí v ní jen pocity lásky, vzrušení a chtíče, ale také vzpomínky. Vzpomínky z dávné minulosti a s jeho pomocí se dostane k informacím, které pro ní budou bolestivější, než by čekala.




Ztracená naděje (v originále: "Losing Hope") - Vydání Bez naděje se stalo tak populární, že se autorka rozhodla potěšit čtenáře vydáním Ztracené naděje, tentokrát však ve vyprávění Holdera. Vše, co se odehrává v první knize se odehrává i v tého, avšak v jiném pohledu a s trošku jinou dávkou citů. Holder nás vtahuje svým vyprávěním do svého bolestivého světa, kdy pátral po své nejlepší kamarádce a kdy se nedokázal dostat přes smrt své sestry. Díky jejímu nepopsanému listu se k ní však vrací v krátkých dopisech, které jsou emotivní a díky tomu můžeme nahlédnout do jeho nitra. Díky Ztracené naději nám Holder ukáže svou pravdu. 





Před čtyřmi týdny, kdy jsem byla doma a užívala jsem si klidu v posteli, jsem strávila jedno odpoledne nad čtením knihy s názvem Bez naděje. Díky recenzi od Janičky jsem na ní byla natěšená a zvědavá. Abych byla upřímná, ani pořádně nevím, jak jsem jí přečetla, ale zhltla jsem jí způsobem, kterým jsem naposledy zhltla Fucking Berlin. Od první stránky jsem do knihy byla vtažená, usmívala jsem se u toho, byla napnutá a zvědavá, nervózní a nedočkavá a ubrečená. Vlastně by se to dalo shrnout do krátké věty - Prožila jsem během knihy všechny možné emoce.

Sky, tedy hlavní postava, mi byla  sympatická, i když jsem si občas říkala, že je to trubka. Každopádně mě zajímalo, co všechno se v jejím životě skrývá za tajemství a několik posledních stránek jsem četla bez dechu. Vážně je tak všedně zvláštní, až mi přišla její postava úžasná, což je divná kombinace, ale je to tak.
Holdera jsem si zamilovala a myslím si upřímně, že si ho musí zamilovat každý, kdo knihu čte - znáte takový ten pocit, když čtete román a vám plesá srdce nad nějakou postavou? Představujete si ho ve svých očích; jak asi vypadá a jak se tváří, jeho hlas a tak dále? To jsem měla u Holdera. Bože jo, tak trošku mě dostal. Dostávalo mě do kolen snad všechno, co dělal :D

Kniha je psaná lehce, usměvavě, s vtipnými pubertálními výlevy a zároveň vážně. Je v tom stylu a v té knize nějaký šmrnc, který vás nutí se od čtení neodtrhnout a zhltnout to naráz. Což si myslím, že je doslova zázrak v době, kdy vychází jedna kniha za druhou.

Zařadila jsem tuto knihu do mých TOP, protože si jí hodlám přečíst znovu, stejně jako pokračování knihy: Ztracená naděje, což je z pohledu Deana Holdera, tedy hlavní postavy a nejsem si jistá, jestli právě ta kniha, z jeho pohledu nebyla ještě o stupínek lepší

V knize Ztracená naděje je většina stejných momentů jako v Bez naději, akorát z jeho pohledu. Máte tedy možnost, vžít se do obou situací, což je perfektní. Moc často se nestává, že by jste se mohli vžít do obou hlavních postav a vnímat pocity jak její, tak jeho. Vlastně když si to beru zpětně, u té knihy z jeho pohledu jsem brečela od první stránky až po tu poslední. Při psaní do deníku jeho zesnulé sestry mě doslova mrazilo v zátylku a bylo úžasné, číst jeho pocity (z nějakého důvodu si raději čtu pocity těch kluků, než holek!). Vlastně se tam dozvídáme, jaký ve skutečnosti je.

Bez zaváhání doporučuju přečíst si obě dvě knihy, protože za to rozhodně stojí ;)

1 komentář:

  1. Juuuuu :3 já mám vždycky takovou radost, když někdo objeví dobrou knihu vlastně tak trochu i díky mé zásluze :)))) a ano, myslím, že Holder nás rozsekal všechny. O to horší je pak hledat nějakýho kluka, který by se mu vyrovnal že... :D ♥

    OdpovědětVymazat