Konečně
jsem se dokopala k tomu, dát do notebooku fotky a udělat článek, který jsem
plánovala od začátku! :) Jak jsem se v předchozích článcích zmínila, měla jsem
na čtyři dny v Hannoveru Lenu, která přijela z Kevelearu^^
Celý
čtvrtek mi přišlo, že se mi to jen zdá a měla jsem neustálou tendenci se štípat
do ruky. Ten den utíkal pomalu a zároveň hrozně rychle a než jsem se nadála,
bylo půl šesté večer a já se začala připravovat. Jennifer mě s malými hodila na
nádraží a já se rozjela směrem do města, kde jsem na Lenu čekala hodinu,
jelikož měl její bus zpoždění. Když jste jako Au-Pair nebo pracujete v
zahraničí, jste skutečně šťastní za každou možnost, být s lidmi, které máte
rádi :) U mě to bylo rovněž tak. Okamžitě, když vyšla z busu, skočila jsem jí
kolem krku a nevěřila jsem svým očím. Půl roku jsem tady prakticky sama (a ano
- můj život tady není ani zdaleka tak pohádkový. Díky mé schopnosti jazyka jsem
nenavštěvovala žádný kurz a za celý rok jsem se nedokopala k ničemu, s čímž
bych mohla získat kontakt s jinými lidmi tady. A ať to bude znít jakkoli
výmluvně, po celém dni, se 4 dětmi jsem tak vyřízená, že jsem ráda, když
zalehnu do postele a jen koukám chvíli do notebooku, protože mi i tak už v sedm
padá hlava do talíře s večeří! :D). Každopádně jsme okamžitě zamířily na večeři
do Café Extrablatt,což bych doporučila v týdnu úplně každému, kdo se chce dobře
nasnídat a nebo navečeřet. Chtěla jsem již dlouho vyzkoušet domácí burger, a
tak jsem se na to dala. Ani trošku jsem netušila, že to bude až tak velké, ale pochutnala jsem si.
Myslím, že obě! :) U toho jsme popíjely koktejly, smály se, povídaly si a
nechápaly naší obsluhu, kterému jsme říkaly: knírač. Domů jsme dorazily někdy po půlnoci a povídaly jsme si v
postelích asi do dvou do rána! ^^ Co nesmím zapomenout zmínit - chtěly jsme si
dát nějakou drobnůstku. Asi měsíc jsem doma měla dárek pro Lenu a byla jsem
nadšená = bílý rámeček a v něm fotku jak jíme v Praze sushi :D Když jsem přišla
do pokoje a sedla si na postel, všimla jsem si bílého rámečku s fotkou, jak
jíme sushi na okně. Málem jsem zažila šok, že se mi Simon zase hrabal ve
věcech, než jsem si uvědomila, že to nebyl můj rámeček... :D Ano, daly jsme si
úplně stejný dárek :D
V pátek
jsme měly nakupovací den a to
doslovně. Ráno jsem připravila stůl na snídani, najedli jsme se všichni
společně a pak nás hodil Oliver do města. Naše kroky mířily do Primarku, kde
jsme byly upřímně téměř 4 hodiny a nechaly jsme tam pořádný balík peněz
*ukazuje na Lenu* :D Ale byly jsme spokojené z toho všeho, co jsme pořídily a
celé unavené a hladové jsme došly, s pomocí navigace v mobilu (a to opravdu
myslím vážně! nikdy jsem v mobilu navi nepoužívala, tady jí používám neustále a
pak zjistím, že to bylo vlastně v podstatě za rohem :D) na sushi ♥ Na nejlepší sushi
v mém životě. Ochutnaly jsme nové věci, přejedla jsem se krabího masa s
klepýtkem, daly jsme si víno a proseděly u toho tři hodiny, které jsme
projedly, propily a propovídaly = naše
klasika. Ale bylo to skutečně luxusní. Zaplatíte 9,90€ a můžete jíst jak
dlouho chcete a co chcete. Od sushi po saláty a pečenou kachnu. Vážně jsem si
to neskutečně užila. Poté naše kroky zamířily do Starbucku, kde jsme si daly
ledovou kávu a hned poté jsme jely domů. Měly jsme nejprve v plánu jít někam do
klubů, ale rozhodly jsme se, že vážně bude lepší, koupit si víno a něco dobrého
na doma. Také to byl úžasný večer se dvěma flaškama vína, nachos a dipem, tyčinkami
a Chuppy bunny :D S Lenou pít je
opravdu zážitek.
Sobotu jsme opět strávily ve městě a opět jsme si daly k obědu sushi :D
Vlastně ani pořádně nevím, co jsme v tom městě dělaly. Vím, že jsme chtěly jít
na procházku, ale tím, že jsme se do města dostaly někdy v jednu, jsme toho moc
nestihly a kolem osmé jsme už byly opět doma. Je fakt, že procházka po nejvíce zeleném městě, kde všechno kvete, by mě asi odrovnala, s mou jarní alergií :D Už tak jsem dost pčikala. Docela mě mrzí, že ten poslední
večer byl takový nijaký a že jsem neměla pořádně žádný plán a co mě mrzí o to
víc, že tu Lena nebyla na oslavu Jonasových narozenin. Babička jí chtěla
strašně poznat a bylo jí líto, že tu nebyla. Doufám ale, že přijedeš brzy zlato
;))
Ten víkend jsem potřebovala. Potřebovala jsem odreágování se,
pryč od dětí, jen tak si povídat s kamarádkou, probírat všechno, smát se nad
lidmi, řešit kosmetiku a oblečení, mluvit německy, učit Lenu němčinu a
vysvětlovat jí, jak by se to mělo říkat. Potřebovala jsem holčičí víkend, kdy
jsem se mohla každý den nalíčit, koupit si vysněné boty na podpatku, smát se a
cítit se tak dobře :) Divit se, když nějaká babča skočila Leně v SBahnu po
krku, protože tam měla brouka a já měla strach, že jí chce zabít :D Jít na
zmrzlinu a radit Leně s druhem, skypovat s jejími rodiči a smát se tátovým
kecům, řešit moje auto, školu, řidičák, rodinu, nemravný věci, její rodinu,
její skútr a všechno okolo :-*
Mojito & Frozen Strawberry Margarita (Touchdown byl lahodnější! ♥)
Nejlepší burger na světě ♥
Klasika - vždy pošahaný výrazy :D
Melounová a Cremino Korn ♥
Lena vybírá // iPad // Krabík ♥ // Ani nemusím nic dodávat :-o
Drachen rollen :D
koktejlíčkujeme ;)
Děkuju, že jsi tu byla a že jsme si to spolu tak užily. Chybíš mi už teď a
doufám, že se brzy zase uvidíme. Ať už v Kolíně, Düsseldorfu nebo v Hannoveru
:-* ♥
jůůů dokonalý holčičí víkend ♥ moc ti ho závidím, ale v dobrém smyslu :) jsem ráda, že jste si to tolik užili! ty koktejlíky vypadají lákavě, a to nemluvím o starbucksu, neměla jsem ho snad sto let - musím napravit! :) a sájinko, zdá se mi to jenom a nebo máš zkrácené vlasy? :)
OdpovědětVymazatBarunko, děkuji!
VymazatJinak se ti to nezdá :-* Po mých vlasech na zadek není památky téměř půl roku :) Už mi rostou pomalu ale jistě znovu :-*