úterý 11. února 2014

PS: Miluju Tě; Cecelia Ahern

Holly a Gerry patří k těm šťastným manželským párům, jimž by každý mohl závidět. Náhle, lékaři u Gerryho v jeho třiceti letech odhalí rakovinu v konečném stádiu. Holly si vůbec nedokáže život bez manžela představit. Jenže Gerry s ní má jiné plány. Pár měsíců po jeho smrti dostane Holly balíček dopisů, které pro ni sepsal a v nichž ji žádá o pslnění nečekaných úkolů. S pomocí těchto dopisů, svých potrhlých kamarádek a milující rodiny, která ji někdy dohání k šílenství, Holly postupně objevuje nový život; život dokonce rozmanitější než ten, který ji osud donutil nechat za sebou.
_________

Nepochybuji o tom, že alespoň většina z vás znají tuto knihu ve filmovém podání, a tak by bylo hloupé psát dopodrobna, o čem kniha je :-) Když jsem poprvé viděla film, probrečela jsem u něj asi tak krabici papírových kapesníčků a moje srdce mi tlouklo s každou sekundou filmu rychleji a rychleji. Zamilovala jsem se do toho příběhu okamžitě, leč film jsem viděla jen jednou. Nebyla jsem do téhle doby schopna pustit si jej znovu, nebo víckrát :-) Když jsem poprvé přejela prsty po knize v knihkupectví (mimochodem je to měkká vazba se zažloutlými papíry, což je mé nejoblíbenější provedení knih), věděla jsem, že i kniha bude naprosto překrásná. Když jsem jí o pár měsíců později dostala k narozeninám od Lucky, byla jsem neskutečně ráda, a vděčná zároveň. Pustila jsem se do čtení ještě ten den a nemohla jsem se od toho odtrhnout… Je to ale pořád kniha. A jak jistě víte, knihy jsou vždycky úplně jiné, než film. Vždycky je to tak a nikdy to nebylo a nebude jinak. Chvílemi jsem byla zmatená z toho, že ve filmu je to jinak a v knize také (míváte také, že se vám to ve filmovém provedení, či seriálovém, líbí víc než v knize?O_o), přesto je kniha skvělá. Nebyla snad kapitola, u které bych jí neobrečela, u které by zůstaly stránky bez rozpitých slz. Pokaždé, když otevřela Holly dopis, to ve mně okamžitě hrklo, jako bych to prožívala s ní a připadala jsem si skutečně chvílemi jako blázen, stejně u toho, když vzpomínala na Gerryho. Pokud nikdo z vás ještě PS:Miluju tě nečetl, nebo neviděl, rozhodně to doporučuji. Myslím, že ten příběh by dostal i kus kamene. Film je ale i v tomto případě mnohem větší top!

Pro mě je to silný příběh s dokonalým nápadem, propracovaný a perfektně vymyšlený. Každá stránka knihy voní jinak a přesto stejně. Existuje lepší kombinace? :-)

2 komentáře:

  1. Jéé, já si tu knihu ráda přečtu. Viděla jsem právě jen film.. ale mám radši, když si první přečtu knihu a pak teprve vidím film, ale tak co nadělám :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně si knihu přečti, i když film je asi lepší, ale chybu s tím rozhodně neuděláš. Krom toho, je tahle knížka hrozně čtivá, oproti těm ostatním, které Cecelia napsala, alespoň pro mě :-*

      Vymazat