úterý 11. února 2014

Jedenáct minut; Paulo Coelho


Proslulý brazilský spisovatel Paulo Coelho vyznává jedno krédo: mluvit o tom, co ho znepokojuje, nikoliv o tom, co lidé chtějí slyšet.Je to kniha, jež hovoří o lásce, o něčem velmi zevšednělém a ve své podstatě znehodnocovaném každodenním lidským jednáním. Je to kniha, jež hovoří o intenzivním vtahu těla a duše a o tom, jak dosáhnout dokonalé jednoty a trvalého citu. Je to kniha, jež hovoří o snech a prostituci. Mladá dívka, která ve svém rodném, malém Brazilském městě, není spokojená, plánuje odjet na zaslouženou dovolenou do hlavního města Ria de Janeira, kde s evropským podnikatelem podepíše smlouvu, která by ji měla zajistit kariéru tanečnice. Přeci jen, pracovala v obchodě s látkami a věděla, že když se vrátí, majitel, který je do ní zamilovaný, (a dával ji to po celou dobu najevo), na ní bude čekat. Když pozná skutečný život, který by ji v podniku čekal, dá raději přednost svobodě a životu prostitutky. Její sny jdou stranou a jejím cílem prostituce je: vydělat dostatečné množství peněz na koupi statku v Brazílii, když byla inspirována knihou, vypůjčenou v knihovně. Na cestě za svým štěstím poznává lásku i bolest, nakonec ve své rodné Brazílii štěstí najde…


Na konci léta jsem se zmínila o tom, že jsem k narozeninám dostala knihu s názvem: "Jedenáct minut" od brazilského spisovatele Paula Coelho [prosím, dodnes nevím, jak se jeho příjmení vyslovuje!]. Kniha, kterou jsem si vybrala, byla po doporučeném videu jedné nejmenované blogerky a udělalo mi radost, když jsem ji měla možnost dostat i já do svých rukou. 227 stránek bylo za pouhé dva dny za mnou a já se po zbytek dní nedokázala zbavit nabažení z dojmů, které mi kniha přivodila. S libostí jsem pročítala jednotlivé řádky, přestože styl, kterým kniha byla napsána, byl hrozně hrubý a dle mě v některých chvílích hrozně těžký. Knihy od Paula jsou podle mě náročnější na pochopení a člověk se u nich musí častěji zastavovat, aby věci vstřebal a popřemýšlel nad nimi. U některých věcí jsem jen zarytě zírala a nevěřila vlastním očím. Knížka se mi samozřejmě líbila, i když ve srovnání s Fucking Berlin je to nesrovnatelné. Ale s radostí jí doporučím každému, kdo má rád takové témata, nebo kdo má rád Paula a nečetl ještě tuhle knihu!:-)


PS: Děkuju Len za úžasný dárek k narozeninám:-*

Žádné komentáře:

Okomentovat