Padesát odstínu šedi; E. L. James

Když se dvaadvacetiletá studentka literatury Anastasia vydává na rozhovor s mladým podnikatelem Christianem Greyem, netuší, že potká muže, který jí změní život i hodnoty. Christian je pohledný, chytrý a... tajemný. Naivní a nevinná Anastasia si začíná uvědomovat, že přes jeho skrývaná tajemství jím začíná být úplně posedlá. Ale ani Christian není vůči její kráse, šarmu a charakteru imunní a připouští, že on po ní také touží - ovšem za vlastních, speciálních podmínek...

___________

Přestože jsem byla hrozně zvědavá na tenhle struhující román, který pobláznil hlavy ohromnému

množství lidí na zemi, moje zklamaná je obrovské :-) Jsem milovnicí knih o prostitutkách, knih o sexu, dobrého a kvalitního sexu, a byla jsem natěšená jako malá holka, co se bude dít v knize, kterou milují ženy i muži všech možných generací. Jsem typ člověka, který dává na první stránky knihy a jakmile se do nich nedostanu, čte se mi to celé až příliš těžce a přesně tak to mám s knihou: "Padesát odstínů šedi". Má spolužačka je onou knihou vysloveně posedlá, neustále o tom mluví a když jsem jí poslouchala, jak je nadšená z každého slova, těšila jsem se i já. Po přečtení mi knihu zapůjčila a já se do ní dala hned ten den. Ovšem jsem jí po pár chvilkách zavřela. Nevím, zda-li je to tím překladem, jelikož když jsem četla první dvě kapitoly v němčině, celkem mě to bavilo - nečetla jsem originál, za to Deni ano a myslím, že stejný názor o tom, že ten český překlad to podělal, sdílíme stejně.

Mám ráda knihy s dějem, ale připadá mi, že celá kniha je o tom samém a bez děje. Neuvěřitelně mě vytáčelo číst podobné fráze, které jsou použity v sáze "Stmívání" a nevím, jak to připadalo těm ostatním, já tam tu podobnost viděla ne jen v charakteristice postav, ale i ve formulování vět a to je něco, co mě odrazovalo již při prvních pár stránkách čtení. Nudila jsem se s každou stránkou víc a jediné, na co jsem se při čtení oné knihy (kterou jsem posléze našla na internetu jako e-book a rozhodla jsem se jí tedy dočíst) těšila, byly e-maily mezi Christianem a Anastázií a upřímně můžu říct, že ty e-maily byly asi jedinou věcí, co mě na té knize nadchlo. Mě jakožto milovnici e-mailů.

Povídky čtu na internetu už x let, a hrozně by mě zajímalo, co lidi nadchlo na této knize, protože bych věděla o povídkách, které jsou napsány mnohem lépe. Nebo alespoň mě to tak připadá. Věty typu: "Božínku, Christian Grey mi poslal smajlíka" nebo "Má vnitřní bohyně se usmívá" … katastrofa! Měla jsem problém u toho neusnout, nebo to rovnou nevypnout a mít sloupek v novinách, asi to zkritizuji od prvního odstavce až po ten poslední.

Chápu, že někdo to čte pro ten sex - který tam tedy mě osobně nepřijde nikterak žhavý, až na pár scén, naprosto netuším a pokud tento článek čte někdo, koho kniha zaujala na tolik, že by mi to dokázal vyvrátit, ráda si vyslechnu názor i někoho jiného ;-)

Mezi mé TOP knihy to určitě nepatří a myslím, že se ani nebudu po ní pídit, abych si jí přečetla znovu.