středa 5. června 2013

Leben hier


Abych byla upřímná, z Prahy; z domu - od mamky, mojí postele a klidu, se mi ani trošku nechtělo, ale dá se říct, že si to tady užívám a jsem ráda, že tady jsem.

Měla jsem neuvěřitelný strach z prvního setkání, z toho,  jaké to bude, vidět je poprvé - psát si s nimi e-maily a vidět přes Skype je přeci jen něco jiného, než s nimi být na živo. Ale když to shrnu - bylo to skvělé přivítání. Mírně jsem se zděsila, jelikož měřím 160cm a Oliver (Vater) měří 2 metry. Sakra velký rozdíl. Ale byl to jeden hektický den, kdy jsme se spíše poznávali, a byla jsem neskutečně unavená, po devíti hodinách cesty, že jsem moc ten den nevnímala. Největší strach jsem měla z malé Johanny (1), která je zdrženlivá a nechá se chovat jen od Jennifer, Olivera a Yun (1. Au-Pair). Ale bylo to úplně v pořádku a Oliver byl sám překvapený, že ke mě normálně chtěla jít, beze strachu a ani jednou nebrečela. Ale jinak je kouzelná, Simon (2,5) má svoje chvilky - jednou je naprosto v pohodě, pak bych ho nejradši zabila. Neumím si představit, že má od 1.8. nastoupit do školky. Jsem neskutečně zvědavá, jak to bude zvládat bez "Papa" nebo "Mama". Ale miluje SAUBER MACHEN a KOCHEN. Takže jediný, co by nejradši dělal, že by neustále běhal s koštětem, vysavačem a hadříkem, a něco čistil - je nutno podotknout, že jakmile má byť jen drobeček na ruce, křičí, že to musíme umýt! :D A miluje, když na něj někdo bafá. Niklas (5) je zlato. Jelikož je pěkně a můžou být na zahradě, neustále po mě požaduje, abych ho houpala na houpačce, protože to umím nejlíp, ráno se mazlí a chce pusinku a v jednom kuse mluví. Jonas (7) - samostatný jedinec, a zbožňuju ho, že si hraje sám a rád! :D

Mám podle mě neuvěřitelný pech na to, že jsem v téhle rodině. Všichni jsou milý, sympatičtí, poněkud aktivní, ale je to tady skvělé. Berou mě vážně jako člena rodiny, čehož si cením úplně nejvíc. Je to mírně hektický, se čtyřmi dětmi, a nebo spíše s těmi nejmenšími, ale i tak se to dá přežít a zvládnout. Komunikace tady je perfektní. Neustále si povídáme, komunikujeme spolu a není to takové, že bych od rána do večera dělala služku (jak se všichni kolem báli!). Při debatě o mém "Feierabend", jsem měla chuť se usmívat. Nemám stanovený čas. Jestliže potřebuje, abych hlídala Johannu, když jede vyzvednout na kroužek Niklase, tak těch 30 minut je ok. Je to spíš o tom (jak jsem psala, berou mě jako člena rodiny a je to zvláštní, ale já se tady jako doma cítím!) a já nemám potřebu se zavírat do pokoje. Ráda trávím čas s nimi, ráda s nimi snídám, obědvám i večeřím, užívám si to, být s nimi, poslouchat Němčinu (i když čeština mi taky pěkně schází!) a je to paráda. Co tedy dělám pravidelně - vyndavám/nandavám myčku, připravuji stůl na snídaně, obědy i večeře.

Jsem fascinovaná tím, jak ten čas tady pomalu plyne. Nevím, jestli to tak připadá JEN mě, ale ráno vstanu a mám pocit, že přešel týden, než je znovu večer. A to myslím vážně. Není to jako doma, v Praze, tak stresující, nikam se nepospíchá, nic se neřeší, žádný stresy... ráno je společná snídaně, která je sice hektická, ale pak jdou do školy a školky a dopoledne se neuvěřitelně táhne, stejně jako zbytek dne. Chodím do pokoje v devět - deset a mám pocit, že je půlnoc minimálně a pak se podívám na hodiny a zůstanu akorát tak překvapená. Ale čas v Německu mi přišel vždycky pomalejší, než v Česku. Je to neuvěřitelně zvláštní. A přesto, že jsem tady 5dní, mám pocit, že vidím neuvěřitelné rozdíly mezi českými a německými rodinami ;)

A včera jsem KONEČNĚ byla ve městě. Je to pár kilometrů do Hannoverů, 25 minut SBahnem (já tedy byla zatím JEN autem) a naprosto jsem si to užila. Myslela jsem, že to bude město o ničem, ale pletla jsem se. Neskutečně zajímavé - jestli můžu něco doporučit, tak je to jet do Hannoveru na shopping. Já byla jak v sedmém nebi a to jsem byla jen v Primarku - 4. patra a v posledním jen věci pro dámy - KABELKY, BOTY (!!!), ŠÁTKY, DOPLŇKY... ganz alles. Měla jsem chuť, nechat tam majlant!!! A už teď se těším na další nákupy. Každopádně o tomhle se rozepíšu až v dalším článku, na konec tohoto jen přidám pár fotek ;-)

Bis gleich, Sajü
                          Unsere kleine Hexe... ♥                                                    Nah, genau so... ♥




2 komentáře:

  1. Ta děcka vypadají opravdu fajn, alespoň podle toho, jak je popisuješ. Rozhodně se s nimi nenudíš, co? Mně stačí 4letá neteř tak hodinu a jsem absolutně vyřízená..ale čtyři? Máš můj respekt. Opět :D

    A ta malinká na fotce, to bude ta nejmenší, viď? Na fotce vypadá úžasně, má tvář hruštičky mi přijde. :D :))

    Když to tak čtu u tebe, mám chuť si to jet taky vyzkoušet, alespoň třeba na víkend. I když vím, že bych ho po většinu trávila couráním po městě a právě po obchodech, když tu píšeš, jak skvěle se tam nakupuje! Mrcho! :D :)

    Tak piš, piš deníček (včetně fotek!) dál, jsem zvědavá! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem tak ráda, i za tebe, jak se ti tam líbí a jak super rodinu si našla. Aspoň podle toho, jak se s nimi momentálně cítíš. :) Je fakt neskutečný, že tě berou jako člena rodiny. Jako jo, když si to čtu, tak si řikám, jo, pěkný, ale pak si říkám, cože, ČLENA RODINY?! Wow, to je úžasný. :) Hlavně proto, jak rychle jsou schopný mezi sebe tě přijmout. To by v ČR jen tak nefungovalo si myslim. A teda ten jeden prcek mě dostal. :D Že by furt něco uklízel. :D To jsem ještě neslyšela. :D Jo, musí to bejt fajn, když pak začne brečet i kvůli troše špíně na ruce a musí to jít okamžitě dolu! :D Je to fakt dobrý, že ti tam ten čas jinak plyne a zároveň, čím to je viď? Fakt je ten náš život tady tak uspěchanej? Možná jo... Jinak umim si představit to nadšení z Primarku a to si ještě neviděla všechno viď? :D Užij si pak nákupy, i za mě. :D A ta fotka Jo' je roztomilá! Ty tvářičky! :)) :D

    OdpovědětVymazat