První věc, co mě na tomhle tady fascinuje je fakt, že jsou neskutečně rodinný typy. Mám pocit, že v ČR je to opravdu jen o tom, že se každý honí za prací a se svými ratolestmi tráví minimum času. Tady chodí do práce a přesto tak, aby se svými dětmi byli co nejvíce!^^ Snídaně a večeře mají VŽDY společné a mě to připadá úžasné. Jsem jeden z těch příkladů - mamka byla neustále v práci, a já jsem tohle měla většinou jen o víkendech a připadá mi jako zázrak, když s mamkou usedneme na večeři za jeden stůl. Tady to berou jako samozřejmost a když jim řeknu, že u nás to tak není, tak se diví.
Druhá věc, co mě fascinuje - jsem člověk z města, tělem i duchem. Miluju ten ruch, i přestože mě po většinu času lidé iritují. Měla jsem tak trošku strach, jak se tu budu cítit, jelikož je to úplně něco jiného. Velká "vesnice", s klidem (zejména když děti spí) a tichem. A je to divné - ale baví mě to. Líbí se mi jít jen tak na zahradu a pořád být doma, baví mě se tady procházet kolem různých baráku s nádhernými zahradami, baví mě ten klid a ticho^^ Přála bych vám to zažít, jaká dokonalá atmosféra je kolem dokola.
A v neposlední řadě - cítím se tady naprosto perfektně. Je to týden, co jsem tady, a nedělám věci, které bych dělala doma, nebo se ještě neodvážím, ale cítím se vážně pohodlně. Jako člen rodiny (stejně, jako mě berou oni!^^). Cítím se tu spokojená a to je na tom celém nejlepší. Myslím si, že mám celkem problém, aklimatizovat se na takovou úroveň, abych se cítila tak pohodlně a tady to šlo samo. Možná je to tím, že jsem je "už znala přes skype a emaily" a nebo jen proto, že jsou neuvěřitelně příjemní, komunikativní a sympatičtí. Měla jsem neskutečné štěstí na rodinu a jsem hrozně ráda, že si vybrali právě mě!^.^
Na závěr pár fotek, které jsem pořídila v posledních dnech ;)
Z toho celýho článku přímo srší to tvoje nadšení a optimismus. :)) Krásně se to čte. :)
OdpovědětVymazatTen život tam, aspoň teda u nich, vypadá fakt jinak, než obvykle u nás v ČR... Je to fakt šílený, ale je podle mě vidět, že jsou na lepší úrovni než my. Tady se akorát každej žene z práce do práce a čas pro rodinu je akorát ten, co zrovna zbyde a to nemluvim o tom, že plno lidí si práci nosí i domů a nebo jednoduše už neumí ani doma na práci nemyslet. Je krásný, že je pro ně úplná samozřejmost spolu posnídat a povečeřet každý den, celý týden. U nás to jakž takž funguje, ale jinak si myslim, že to nikdo moc nedělá. A je to rozhodně škoda. V každým případě v plno rodinách to dělá ta práce, viz práce tvojí mamky, což je fakt smutný, ale co tady těm lidem zbývá, že jo? :( Přijde mi to jako hezkej "zvyk" posedět s rodinou na začátku a na konci dne. :) A jsem ráda, že s tebou i hodně komunikujou. To je moc fajn. :)
Je fakt zajímavý, že i když si byla zvyklá na ruch, teď ti to nechybí. Ale ono je všechno fakt asi o lidech a tom prostředí. Cítíš se u nich spokojeně a vítaně, takže pak si musíš i to jejich prostředí zamilovat. :D :)
Je krásný vidět, jak jsi spokojená a šťastná a začnu ti to brzo hoodně závidět. :( :D :)) Dětičky jsou roztomilý a jejich domeček se zahradou taky jedna radost. :)