Autumn/Fall wishlist 2014

Jak už nám počasí dává pár dní, či možná dokonce týdnů najevo, venku už je podzim. A vlastně i podle kalendáře :) Je tu taková zima ráno i večer, že se obávám brzkých sněžních nadílek, ale na to je doufám ještě času dost. Jelikož je za námi léto, je na řadě můj podzimní wishlist. A opravdu jen podzimní. Na zimu se mi už také rýsuje v hlavě pár drobností :)

Je to spíše wishlist plný kosmetiky, než něčeho jiného. Uvažovala jsem dlouho, opravdu dlouho nad tím, co bych na podzim potřebovala a kromě kosmetiky a knih mě nic jiného nenapadlo!!! Kabelek mám teď dostatek - i když bych si ráda nějakou znovu pořídila, nechám kabelky kabelkami alespoň do zimy a o botách také nevím. Zimní i podzimní mám již dávno, tudíž žádné nepotřebuji a o doplňcích nemluvě. Uvažovala jsem nad nějakými doplňky do bytu ale vše, co mě napadlo už doma mám :D Takže jsem se smířila s těmito věci a myslím, že i tak je jich požehnaně.

Tak snad Vás také inspiruji, i když ani nemusím. Myslím, že kolem nás je tolik inspirace, že už jste jí načerpáni :-*

Mimochodem - děkuji za necelých 7000 návštěv na mém blogu :-)

1. Zimní bunda / parka - mám sice zimní kabát, ale líbilo by se mi mít skutečně teplou bundu, která by mě zahřála. Musím si nějakou takovou vyhlédnout v Praze a doufám, že na ní narazím. Tuhle jsem objevila na  stránkách HM a mám zálusk, jít se na ní podívat, protože se zdá, že by mohla být opravdu hodně, ale hodně teplá, což se mi líbí! :)

2. Nový parfém 1D - přemýšlím, jestli na ní vydržím čekat do Vánoc, ale předpokládám, že ne! :D Bude to jejich třetí parfém v řadě. Mám první i ten druhý = ten druhý mi voní o něco víc a jsem zvědavá, jak bude vonět You&I parfém, který by měl vyjít v říjnu. Už jen tím flakonem je zajímavý a já jsem nedočkavá na jeho vůni O:) Klasicky bude pouze u drogérie Douglas.

3. Laky od Maybelline COLORAMA - na tyhle laky jsem slyšela spoustu pozitivních ohlasů, ale jelikož jsem teď byla přes rok bez nehtů, nemělo cenu si nějaké laky kupovat. Díky Barčinu doporučení na doplňky stravy jsem se dala znovu s nehty do kupy a hned si pořídila nový lak - stříbrný. Jeden jsem už od Maybelline stříbrný měla, ale vyschl mi (nebo jsem ho dopoužívala), ale přímo z tohoto jsem unešená. Mám ho na nehtech týden a je neoprýskaný, drží, nedělají se bublinky a vypadá pořád perfektně. Je to asi první, tak dlouho trvající lak, který jsem kdy ve své zásobě měla a jsem zvědavá na další odstíny. Vybrala jsem si tyto tři: GREEN WITH ENVY 214, NEBELINE 77 a PEACH PIE 31. Pokud s nimi máte zkušenosti, ráda si vyslechnu, s jakými jste nejspokojenější vy :)

4. Rudá / růžová rtěnka - rudá rtěnka v mém wishlistu není poprvé a doufám, že také naposledy. Nikdy jsem se k její koupi nedostala, ani pořádně nevím proč!!! Tentokrát jsem ale rozhodnutá do ní zainvestovat. Zaujala mě ráda od Maybelline, zároveň jsem však při brouzdání na internetu narazila na docela pozitivní hodnocení na rtěnky od Essence z nové kolekce long lasting a rozhodla jsem se, že od nich bych vyzkoušela světle růžovou. Snad se mi to podaří!

5. A na závěr → KNIHY - ano! Opravdu. Mám vyhlédnuté tyhle tři. Zůstaň se mnou chci již nějaký čas a nemůžu se té knihy dočkat. Moře klidu mám již za sebou, ale potřebuji tuto knihu i v pevné vazbě a po ní tedy toužím absolutně a v neposlední řadě - 17. listopadu by měla vyjít v překladu jedna z nejpopulárnějších knih téhle doby WRECK THIS JOURNAL. Což mě neskutečně potěšilo, protože po téhle knize toužím od té doby, co jsem si o ní poprvé před nějakým časem četla! A tu si zakoupím ihned, jak se dostane na prodejní pulty O:) 

To bylo prosím, díky Merlinovi, vše!

Jsem zvědavá, kolik si toho pořídím. Přednostně však přijdou na řadu knihy. I kdybych neměla dostat nic jiného do zásoby, tyto tři musím ve své knihovně mít, i kdyby se mělo proti tomu spiknout nebe a seslat na nás trakaře.

Doufám, že se máte fajn a brzy u dalšího článku! 

S. 

1 rok za mnou..., 2 rok čeká! ♥

Když jsem se před rokem a půl rozhodovala, jestli odjet skutečně jako Au-Pair do Německa, měla jsem v hlavě určitou představu, která se vlastně nekonala. Myslela jsem, že tu poznám nové lidi (vlastně poznala, Tinku!), udělám si tu přátelé a po roce jako A-P se vydám svou cestou, najdu si práci a budu si spokojeně žít. Léta jsem chodila na blogy holkám, které za tou zkušeností jely také a žádná z nich opravdu nezažila ten tvrdý život. Oni opravdu byly pouze a jen au-pair :)

Můj život tady je zcela jiný a upřímně můžu říct, že si občas připadám jako matka od dětí. Dvacetiletá matka. A vlastně se mi ani není čemu divit. Kam se hnu, mám děti na zádech, kolem nohou, za zadkem a div mi nehopsají po hlavě. Žádné seznámí s novými lidmi se za celý rok nekonalo. Nepoznala jsem tu kromě ostatních mamin a rodinných přátel žádné lidi v mém věku, což je katastrofa :D Na jednu stranu - nemám žádnou šanci a vlastně je to možná i mou leností :) A-P holky, které jsem sledovala na blogu, byly s dětmi většinou dvě tři čtyři hodiny denně a už to pro ně bylo vyčerpávající. Já jsem s mými dětmi někdy hodin šest, někdy osm a někdy jedu hodin dvanáct. Někdy nemám každý víkend volný, protože za mnou buďto přijdou děti sami, protože jim chybím, nebo prostě musím hlídat. Nechodím každý den na kávičku do města s kamarádkou, která dělá au-pair vedle nás a večer nejezdím do města na koktejl. Totiž ráno uklízím a večer padnu do postele jak dlouhá tak široká a snažím se přinutit, neusnout na místě :)

Každý člověk má o Au-Pair jiné a milné představy. Někdo si myslí, že je to milá oddechovka mezi prací a školou, ale pokud máte 4 děti, kteří vás mají rádi a který se raději pomazlí s vámi než s rodiči, je to spíše práce na plný úvazek. Špatně placená práce. Nejhorší na tom dělat au-pair je, že nemůžete říct nic. Jsem člověk, který rád dává svoje pocity najevo, který je upřímný a rád řekne, co si myslí. Ať už je to špatně nebo dobře. Ráda na rovinu vykládám karty na stůl. Nejtěžší je, když se vám nelíbí, jak vychovávají děti, jak se nezajímají nebo jak je ignorují a vy musíte jen stát, dělat němou tvář a usmívat se, přestože v hlavě vám běží věta: Ty krávo, zvedni se a něco se svým dítětem udělej. Takže na konci dne vám je dětí tak strašně líto, že se vám chce brečet.

Na stranu druhou musím ujasnit situaci, aby nedošlo k milnému myšlení = ani za nic nelituji toho, že jsem do toho šla. Ono to, co jsem se naučila za celý rok tu, by mi nedalo nic v Čechách. Ani práce, ani škola. Ač mi platí pojištění a jídlo, mám kde bydlet a nestarám se o to, kolik zaplatí za nájem, naučila jsem se neskutečné samostatnosti. Naučila jsem se starat se ne jen o sebe, ale i o druhé :) Naučila jsem se rozhodovat správně a uspořádat si žebříček hodnot. Zjistila jsem, co chci ve svém životě dál dělat a jak bych nikdy nevychovávala svoje děti, nebo naopak, co se mi pro jejich výchovu hodí. Naučila jsem se od naslouchání a pomáhání osmiletému dítěti, až po přebalování plenek (a jak tvrdí Lena, ve svých 21 letech budu mít s přebalováním zkušeností víc, než moje ségra, která by mohla mít ve svém věku klidně již dvě děti!).

Ač to může znít jakkoli divně, jsem na sebe hrozně pyšná. Každý den se učím něčemu novému (a nemyslím tím německá slovíčka), ale mám pocit, že každý den rostu. A přála bych si, aby ten pocit, který mě zaplaví u dětí, když se semnou mazlí, chtějí mi dát pusu na dobré ráno či noc, nebo když Simon přiběhne ze školky domů, ignoruje rodiče a běží za mnou s větou: "Sranda, ich hab dich so lange vermisst" přetrvával na věky... Je to komplikované. Nikdy před tím jsem tuhle rodinu neznala, jsem tu 12 měsíců a připadám si, že je znám celý svůj život. Že si jsme strašně blízcí a že patřím do rodiny. Ne nadarmo mi říká Niklas, že moje přijmení je Müller.

Za těch 12 měsíců, co jsem tady, jsem měla šanci sledovat malou Johannu (se kterou trávím času nejvíce) od lezení po bříšku, přes plazení se, po první krůčky a první slova a neskutečně mě to hřeje na srdci. Každý den, když jí jdu umývat ruce k umyvadlu musím kroutit hlavou nad tím, jak velká už je a jaká dáma se z ní stala ♥ Sakra, ona už dosáhne ručičkou na proud vody.

Jak jsem naznačila - můj rok tu nekončí, ale začíná další. Od 13.6. jsem opět zpět v Německu, u stejné rodiny, zatím stále jako Au-Pair a dále se uvidí... ♥ Každopádně už se teď těším na další rok, doufám plný zážitků a pohody, nikoli stresu.

Johanna nastupuje do jeslí od srpna, Niklas do školy, Jonas do třetí třídy a Simon pokračuje ve školce. To, co plánuji na tenhle rok já, si nechám raději pro sebe a své blízké, jelikož nerada mluvím o svých plánech, dokud nejsou stoprocentní :)

A teď... mini koláž mého roku v Německu ♥