neděle 24. srpna 2014

Těžká mysl

Poslední týdny jsou šílené. Mám pocit, že šílím. Puká mi hlava nad neustálým přemýšlením a připadám si tak smutná, jako snad nikdy za celou dobu, co se nacházím právě na území Německa. Před týdnem a pár dny jsme museli nechat uspat Maju, protože byla nemocná. Odešly jí ledviny a tím se celá otrávila. Poslední dny jen ležela a spala, neustále vyhledávala teplo někoho z nás a dál spala. Nejedla a když ano, všechno vyzvracela. Bylo to šílené a upřímně říkám - netušila jsem, že z toho budu špatná až tak, jak jsem byla. Opravdu mě to zasáhlo. Probrečela jsem středu i čtvrtek, kdy se to stalo a nedokázala to vstřebat, stejně jako ostatní tady :( Bylo to prakticky mé první zvíře. Doma, v Praze, jsem nikdy žádné neměla. Teď jsem tu 15 měsíců byla po boku Maji, kterou jsem krmila, vstávala k ní v noci a ráno, aby mohla na záchod, které jsem dávala léky a kterou jsem brala na podzim a na jaře neustále na pole na procházky. Bylo to prostě... moje zvíře. Teď je pryč a je divné, přijít domů a nevidět jí, jak leží v pelechu a podřimuje, vstát v noci na záchod a nedívat se, jestli spí nebo na mě kouká. Je to tu tak hrozně prázdné. Uvědomila jsem si, jak se člověk se zvířetem hrozně sžije a opravdu, pokud jednou budu bydlet sama, mít svůj vlastní byt - pořídím si kočku! :)
Stojí přede mnou moc rozhodování a já jsem z toho vyděšenější, než malé dítě u lízátek. Připadám si strašně prázdná v těchto dnech. Dala jsem si cíl, za kterým si samozřejmě půjdu, ale rozhodnout se, kdy se připravit o "své štěstí v Německu" a odjet zpět, to je prostě jako noční můra. Achjo. Potřebovala bych, aby ten obraceč času od mojí ségry fungoval a já se mohla vrátit a udělat pár věcí možná jinak :(
Strašně se mi začíná stýskat po ségře i mamce, které bych chtěla mít právě teď u sebe. Chtěla bych s nimi zajít na drink, povídat si a rozesmívat je, oni mě. Je to občas vážně všechno strašně směšně těžké.

Každopádně přejdu k lepší věci - děti dostali trampolínu. Je asi tři metry vysoká a je jedním slovem BOŽSKÁ. Každý den chodím unavená a zřízená do pokoje, jelikož začneme skákat po snídani v devět ráno a skončíme v šest hodin večer, když jdeme na večeři. Skáčeme opravdu pořád. Respektive já a Simon. Johanna a skákání to ještě nejde moc dohromady, ale je to hrozně roztomilé :D Strašně se s nimi nasměju a užíváme si to. Trháme spolu rajčata, kontrolujeme slepice, chodíme na lup na borůvky a děláme, že prší a že je trampolína bazén, kde musíme "plavat". Opravdu lidi, jsou šíleně srandovní. Kor, když mi Simon začne zakazovat jít pryč z trampolíny, protože jsem jeho DOMÁCÍ ZVÍŘÁTKO.

Mám před sebou poslední týden s Johannou doma před tím, než nastoupí do jeslí. Je to tak zvláštní. Půjde už do jesliček. Musím se usmívat. Je to velká holka. Simon nastupuje už tohle úterý do školky a v sobotu odjíždí na týden do Dánska na dovolenou. Docela se těším na ten klid :)

Tady to nejspíš ukončím a přidám pár fotek, které možná prozradí znovu víc - nebo já! ;) 


Nejlepší reklama na bazar :D

Nejsladší a nejzlobivější osoba na světě :) 



Když dívky mají depresi . . .

Poprvé jsem ochutnala a vařila domácí ovesnou kaši a jsem naprosto zamilovaná. Ale snědla jsem půlku a byla jsem šíleně nasycená. Na internetu měli napsat, že z jedné dávky je to na dvě porce!

Restaurace na Maschseefest :) 

1 komentář:

  1. Chudáček pejsek :( smutním tady s tebou a to jsem ho ani neznala. Neumím si představit, až tady jednou naše holky nebudou, protože pro mě znamenají hodně. To ony jsou tady vždycky pro mě, když nikdo jiný ne. Ani si to nechce představovat.. Až já budu mít vlastní byt, tak chci britskou modrou kočičku a vím, že jednou si ji pořídím! :) Trampolínu bych si moc přála, je to paráda! Sousedi ji mají na zahradě a nejraději bych si tam šla tajně zaskákat, když nejsou doma :D Přeji hodně štěstí v rozhodování, ono to vždycky nějak vyplyne samo uvidíš, Sáji ♥

    OdpovědětVymazat