čtvrtek 28. srpna 2014

Moře klidu; Katja Millay

Anglický název: The Sea of Tranquility
Počet stran: 364
Vydána: 2013
Vydavatelství: Domino


Poté, co Nastya byla za bílého dne brutálně napadená, změnil se jí svět. Každý chtěl vědět, kdo jí to udělal, kdo dokázal brutálně napadnout patnáctiletou dívku, která nic neudělala, když si však po roce od tragédie vzpomněla, přestala mluvit. Rozhodla se vše tajit a držet ve své mysli, protože byla rozhodnutá - pokud jejího útočníka najde, zabije ho.
Po několika dlouhých měsících se přestěhovala ke své tetě, kde se rozhodla začít od začátku. Sama sebe nazývala "ruskou šlapkou", protože se svou vizáží (zmalovaným obličejem) a nošením krátkých sukní a bot na podpatku tak skutečně vypadá. 


Postupně se seznamuje s novými lidmi, se kterými tak jako tak nemluví a především s Joshem, který je stejně tajemný jako ona, alespoň pro ní. Fascinuje jí a ona se rozhodne, poznat ho blíž. 

Sleduje ho každý večer v jeho garáži, kde Josh pracuje na výrobě nábytku a ona mu začne postupně pomáhat a odhalovat jeho tajemství, stejně tak, jako Josh ta její...

°-_-°-_°-_-°

Opět mám za sebou čtení jedné úžasné knihy, o které bych mohla povídat tolik, až by to někomu mohlo lézt krkem.

Dostala jsem na ní typ od Janči- ne jen, že tuto knihu recenzovala na svém blogu, ale osobně mi jí doporučila a já jsem jí za to vděčná! :) Na tu knihu jsem měla zálusk od chvíle, kdy jsem se k ní dostala, ale stále jsem to odkládala. Máte také ty tendence, když víte, že vás čeká možná jedna z nejlepších knih? :) Já takové tendence mám. Začala jsem jí číst někdy kolem jedenácté ráno v sobotu a skončila s ní v půl jedné v noci.

Je to přesně ta kniha, od které se nedokážete odtrhnout. U které vás ruší i fakt, že musíte na záchod a nebo se jen napít, protože na okamžik musíte přestat číst! Je to přesně ten typ knihy, kdy napjatě sedíte, plně ponořeny do písmenek a nevnímáte nic kolem sebe. Napjatě se snažíte číst dál a dál, v očekávání, že se na další stránce dozvíte víc. Že na další stránce odhalíte další tajemství, které vám vyrazí dech. Je to přesně ta kniha, která vás nutí přemýšlet nad životem, nad tím, co se skutečně kolem vás děje a ta kniha, u které se snažíte přemýšlet o svém životě.

Musím souhlasit s Janči recenzí a se vším, co v ní psala. Přijde mi skvělé, že to bylo psané  "naším" jazykem. Tak, jak se skutečně baví kluci mezi sebou, jak se baví s holkama. Hlavní hrdina nebyl vysportovaný machr, který miluje holky a každý den je střídá. Šlo o docela obyčejného kluka se silovým polem kolem sebe. Jeho tajemno mě doslova vtahovalo a já  si jeho postavu zamilovala. Jeho myšlenkové pochody, jeho charakter.  (Nejspíš si toho musel každý všimnout, ale většinou opěvuji právě mužské postavy. Achjo!). Každopádně JEJÍ humor a řeči mi přišly  povědomé, než jsem si uvědomila, že mluví jako já, nebo moje kamarádky. Obyčejná puberťačka, avšak se záhadným životem plným ticha. Co je podle mě na celé té knize nejzajímavější - hlavní postava totiž nemluví. Nepromluvila přes 400 dní ani slovíčko, když nepočítáme ji samotnou.

Po té, co se jí změnil život ze vteřiny na vteřinu, změnila i sama sebe. Odjela bydlet k tetě, na kterou také nemluvila a začala chodit do školy. Kde narazila (jak to již v knihách bývá) na docela dobré přátelé a svou lásku.

Nastya se potýká se strachem a zároveň kuráží uvnitř sebe a je přesvědčená, že až potká svého 'vraha', pomstí se mu smrtí. Jenže ne vždy musíme vykonat to, o čem celou dobu sníme nebo si představujeme a Nastya je důkazem. 

S napnutím jsem dočítala poslední řádky a přála si vrátit se zpět na začátek, znovu se do toho ponořit a vnímat každý detail knihy. Začít zjišťovat, proč je Nastya tak tajemná a co se jí stalo. Zamilovala jsem se do té knihy a mohu s jistotou říci, že je to ta kniha, kterou si budu chtít přečíst znovu, znovu a znovu. Její konec mě dostal do kolen a četla jsem si poslední dvě slova několikrát dokolečka, a poté několikrát dokolečka poslední stránku.

"Tvoji garáž."


Žádné komentáře:

Okomentovat