neděle 15. června 2014

One Direction at Wembley 6.-7.6.2014 ♥ || Please, take me back to London ♥

Londýn utekl hroznou rychlostí a já se rozhodla, narvat ho do několika článků :)

Ve středu ráno ke mě dorazila Tinka a my div od rána neodpočítávaly hodiny do našeho odjezdu, který byl v půl šesté večer. Zašly jsme na nákup, na oběd a aniž bychom se nadály, stály jsme na autobusové zastávce směr - LONDÝN. Nervozita prostupovala doslova celým mým tělem, ale těšila jsem se víc, než jsem očekávala ;) Na Francouzských hranicích jsme pobavily celníky, když měli na kontrolu Tinky zavazadlo, napěchované Red Bully :D A vlak do Londýna z Francie, který projíždí kanálem La Manche je fakt zážitek :D Čekaly jsme asi pět minut, než nám náš steward vysvětlil, jak těmi dveřmi musíme projít do dalších vagónů.

Ale teď se přemístím již do Londýna. Po té, co jsme se ubytovaly, uvařily si polévku a upravily se, jely jsme k WEMBLEY. LIDI! My byly PRVNÍ v naší zóně a také jsme to dávaly najevo, kdokoli tam přišel. S upřímností můžu říct, že jsme obě dvě, já i Tinka, u Wembley nechaly naše Midnight Memories ♥ Užívala jsem si tam každou sekundu, i přestože mi byla neskutečná zima a přála jsem si, aby ten čas šel rychleji. Užívala jsem si chození na Toi Toi, blbnutí v noci u Wembley, povídání si s kamarádem Louise a přítelem Fizzie, užívala jsem si kecání s Italkami, které byly luxusní - z hotelového pokoje si přinesly dvě peřiny, aby měly pod čím spát :D :D :D A o půlnoci nebo po půlnoci jsme pozorovali pár, který dělal v Hiltonu u okna striptýz. Neexistovala větší zábava, než jsme měli my a ihned bych to vrátila. Zpívání U stánku a Severní vítr nebo dělání Kobry 11 :(

Ráno ten čas utíkal ještě pomaleji, a vsadím se, že to bylo tím, jak brzy vyšlo sluníčko. Ten východ byl ale nadpozemský. Představte si, jak mrznete u Wembley, tulíte se pod dekou ke svojí nejlepší kamarádce, aby jste se trošku zahřály a přes hlavy zatím desítek lidí sledujete, jak nad Londýnem vychází slunko... (troška romance :D Asi nikdy to ale nedostanu z hlavy. Věřte mi.

A pak to začalo. Z pěti vrstev na mě vrstvy zbyly dvě, bylo neskutečné vedro a už jsme se nemusely tulit pod jednu deku. Security přišly někdy kolem desáté a začali kontrolovat, jak to tam vypadá a dělali plán. Lidé přicházeli a my byly stále v první řadě. Prokecaly jsme nějaký čas s Němkami a nesmím zapomenou zmínit, že ode mě asi metro daleko stála ségra Louiho
Teď už ale přejdu ke koncertu... to, jak to probíhalo v pátek, bych raději ani nezmiňovala. Lidé byli jako šílení a troufám si říci, že rodiče byli ještě šílenější, než fanoušci osobně. Tlačili se, ignorovali, když jsme křičeli: DON'T PUSH IT! (a věřte, že to bude hláška, kterou z hlavy nevymažu asi nikdy) a měla jsem co dělat, abych nezačala panikařit, když se na nás tlačili na schodech, ze kterých jsme div nesletěli dolů. Klepala jsem se strachy a pevně jsem držela Tinu za ruku. Ani nevím jakým způsobem jsme se ocitly mezi lidmi, jen kousek od pódia.

Kdyby to bylo na mě, napsala bych tu úplně vše, co mám v hlavě, ale byl by to článek asi na dvacet stránek a to by nebylo dobré. Nejlepší okamžik, den, i noc mého života Viděla jsem je tak strašně blízko, slyšela je zpívat, Harry nám ukazoval, jak jí banán, kluci se usmívali a byli šťastní. Říkali, že to byl jejich nejlepší den života a nejlepší koncert, Loui vyprávěl vtip o dvou rybkách, které byly v akvárku a vůbec jsem ho nepochopila :D Harry se na mě usmál, mrknul na mě a zamával mi, když jsem jako jediná z těch holek ještě skákala téměř do vzduchu a ten pocit byl k nezaplacení, to vám můžu garantovat Asi tak stejný pocit jako fakt, že se na nás díval z okna bratranec Zayna... přála bych, aby ten pocit mohl cítit se svou oblíbenou kapelou úplně každý...

A pak... v sobotu, kdy jsme se ráno probudily s pocitem, že je musíme vidět znovu, Tinka našla od jedné holky na Twitteru dva lístky, do žluté zóny. Okamžitě jsme je braly a aniž bychom se nadály, v jednu hodinu odpoledne jsme již seděly ve žluté zóně a čekaly na puštění dovnitř. Popíjely jsme Starbucks z kelímků HARRY POTTER a LORD VOLDEMORT a já se cítila tak šťastná. Znovu jsem je viděla. Viděla jsem Dannyho (nejlepšího kamaráda Zayna) a i když ho Tinka nepoznávala, já si byla jistá tak, jako nikdy. A pak jsem se o tom ujistila večer, když o tom psal na Instagramu Měly jsme šťastný den, jelikož se všechno dělo, jakoby pro nás. Byly jsme tam pozdě, ale dostaly jsme se dovnitř Wembley v první skupině. Dostaly jsme se do kotle mezi prvními, protože za námi udělali stopku a z jedenácté řady jsme se ocitly v řadě třetí. Byly nám blíž než v pátek a já mohla div počítat jejich chlupy v podpaží. Beze srandy Byly to nejkrásnější 4 hodiny.

3 vyprodané koncerty ve Wembley, z toho na dvou jsem byla. 85 000 lidí v pátek i v sobotu a jejich rodiny jen kousek od nás. Oni jen kousek od nás. My jen kousek od nich. Slyšela jsem svoje nejoblíbenější písničky a mohla jsem slyšet Zaynovy výšky na živo...
Ať zním klidně jako šílený blázen... já ním jsem a po těch dnech v Anglii ještě větší, než kdy dřív. Prosím, vraťte mě někdo zpět, spolu s Tinkou, abych to mohla prožít od začátku! PROSÍM! :'( 


strhující cesta :)) aneb. když superman v Plzni volá: "Blížíme se!" 


nejlepší autobusy světa ♥


první selfie u Wembley ♥


nejlepší místo ♥


nocování a nulový spánek :)


po dvou dnech NEspánku a skládání příběhů z Mixle Pixle od JoJa :)







jediná přijatelná fotka Zayna, kterou mám :D tzn. kdykoli se přiblížil, ne jen že jsem nemohla dýchat, ale nebyla jsem schopná fotit ani natáčet :D


Hazza - pár chvil na to mi zamával, lidi ZAMÁVAL, MRKNUL NA MĚ A USMÁL SE (a já si rozbila kvůli tomu kabelku)


day 2






kašlu na to! UŽIJTE SI MŮJ KŘIK A TINKY PÍSKOT!


aneb: když vaší nejvíc nejlepší mrzí, že jste neviděly nic z Londýna, cestou z něj vám aspoň vyfotí Big Bena a oko :D

PS: Má kvalita fotek stojí za houby. K tomu všemu jsem více natáčela videa, která nejsou publikovatelná vzhledem k hlasitému křiku ode mě (ano, po týdnu jsem stále bez hlasivek) a také se omlouvám, ale nejsem schopná je upravovat! :))

PS2: Hluboce se omlouvám za fotky s mým vypláznutým jazykem :D Asi jsem byla v nervovém vypětí a musela jsem ho vystrkovat. Vůbec to nechápu, protože normálně to nedělám :D OK, něco bylo hodně špatně :D 

2 komentáře:

  1. Chci víc, potřebuju víc. Tohle mi nestačí, chci každý detail! Ani nevíš, jak krásně se to čte. Nemám slov, prostě dokonalost a vy jste dokonalé, že jste to zvládly. Myslela jsem na vás celou dobu a v pátek jsem u livestreamu z Wembley probrečela celý koncert. Strašně mě mrzí, že jsem nejela taky. Na druhou stranu je mi jasné, že bych musela jít další den taky a že bych se vydala z peněz, páč bych si nejspíš nechala uletět zpáteční letadlo. :) Věřím, že si vzpomínky uchováš a jednou mi je osobně přeříkáš, protože já po tom toužím pomalu jak po koncertu samotném. :)
    xxxxx

    OdpovědětVymazat
  2. Z tohohle článku překypuje štěstí, Sájinko. Úplně mě mrazí v zádech a tak obrovský zážitek ti moc přeji! ♥ Chápu a cítím každé tvé slovo. Zažít tohle já se svou nejoblíbenější kapelou, tak asi zhynu blahem! Přeji ti více takových zážitků! ♥

    OdpovědětVymazat