My childhood. My generation. My life.

Jsem Potterhead.
Jsem Harry Potter generace.

Uběhlo několik let od chvíle, kdy mi mamka koupila první díl Harryho Pottera. Vlastně jsem jako první dostala knihu a vůbec nevím, proč jsem jí chtěla. Neuměla jsem pořádně číst a tu knihu jsem dočetla po dvou letech. Od prvního okamžiku jsem tomu příběhu propadla, neměla jsem však tušení, že i v (téměř) 21 letech budu tolik závislá na tomto příběhů :)

Vzpomínám si, jak jsem mamku nutila jít se mnou v den, kdy se dostaly knihy 4 dílu na pulty do hračkářství, kde prodávaly i knihy. Knihy ještě neměly ani vyložené, ale paní prodavačka řekla, že když nakoupíme v potravinách a půjdeme domů, tu knihu nám prodá. A taky se tak stalo. Mamka za tu knihu dala 400Kč a já jsem začala okamžitě doma číst. To samé se stalo i s 5tým dílem a já to mám v paměti, jakoby to bylo před pár dny :)

Měla jsem období, kdy jsem upřednostňovala filmy a pořád si troufám říci, že některé věci se mi ve filmu líbí více, přesto ale vím, že knihy s tímto příběhem jsou ty nejlepší ♥ Miluji každou část, každý díl a každou kapitolu. Řekla bych, že jsem tím vysloveně posedlá. Každý rok doufám, že se někdo umoudří a já najdu ve schránce obálku, ve které mě budou do Bradavic přijímat. Každý rok doufám, že mou mamku nebo ségru napadne, dát mi k narozeninám nebo k Vánocům něco, co je ve spojitosti s Harrym. Znamená pro mě ten příběh tolik, že bych o tom dokázala napsat článek na několik stránek. Je to příběh mé generace. Mého dětství. Mého dospívání. Mého já. Probrečela jsem u těchto knih tolik slz, vypotřebovala jsem tolik kapesníčků a zapamatovala jsem si toho tolik, že bych z toho klidně mohla skládat zkoušku dospělosti ♥

Nemůžu ještě teď uvěřit, že za několik týdnů budu ve Warner Bros studiu, kde jsou všechny ty věci, které byly použity v Harry Potterovi. Myslím, že až tam vejdu, zatočí se semnou celý svět a já budu v ráji. Je to jako všechno, po čem toužím několik let. Alespoň na jeden den se stát součástí toho úžasného světa, který mě bere do jiných vod, pryč od naprosto zoufalé reality a já jsem ráda, že to tak stále je ♥ A nezáleží na tom, jestli mi je 11, 21 nebo 41.

Děkuji J.K., že něco takového vytvořila a že je to nestárnoucí příběh. Nejspíš budu stejně jako Alan v osmdesáti sedět v křesle a neustále ten příběh číst dokola a dokola... ♥

... až ochutnám máslový ležák

... nejsrdcovější záležitost!