sobota 15. března 2014

288 dasy / AuPair


Po několika random článcích jsem se rozhodla sednout a napsat nový článek o mém au-pair životě v Německu :)

Uplynulý týden byl hrozně rychlý, přesto strašně fajn. Jak jsem se již v jednom z předchozích článků zmínila, děti byli o víkendu u babičky a dědy v Uelznu a rodiče dětí, které hlídám, byli na dovolené v Dublinu, odkud se vrátili ve čtvrtek večer :)
Ač byli děti jakkoli rozjívení, pro mě to byl jeden z nejlepších týdnů za celých 10 měsíců, co jsem tu. Byli jsme na děti tři a já si užívala fakt, že nemusím každou sekundu dávat pozor na každého z nich, že nebyli jen u mě a že jsem mohla třeba jen sedět na sedačce, povídat si s babičkou a nebo koukat na televizi. Ať jsou Jennifer s Oliverem jakkoli hodní, upřímně musím říci, že tolik pozornosti a času dětem prostě nevěnují. Hodně jsem si s babičkou povídala a vykládala jsem jí, jak to tu chodí, stejně jako ona mi přiblížila pohled na Jenn, Olivera, děti a Yun (jejich předchozí Au-Pair z Číny). Tak nějak jsem nabrala dojmu, že poněkud zneužívají toho, jaká jsem. Jsem vždy ochotná být s dětmi, i když je Jennifer s Oliverem doma, jsem pořád s dětmi a oni se jim tudíž nemusí věnovat, přestože věci v mé smlouvě jsou trošku jinak. Kdežto předchozí Au-Pair se vždy, když byli rodiče u dětí, spakovala a zavřela se ve svém pokoji :) Bylo fajn slyšet od Annette, že beze mě by to tu spadlo a utvrdit se v tom, jaký názor na Jennifer mám. Může své děti milovat, ale nedělá pro ně tolik, kolik by měla. Přeci jen, pracuje párkrát do měsíce a když je tedy doma a ten čas má, věnuje se něčemu jinému, což děti vnímají. Vidím to na Jonasovy, který je šťastný za to, když se mu někdo trošku víc věnuje. Dokonce i říká, že na ně jejich máma nemá čas a mě to doslova trhá srdce :( Snažím se pro ty děti dělat hodně, říkala jsem babičce, že bych chtěla třeba vzít Jonase a jet se s ním projet po vesnici na kole, ale bohužel nemůžu, i když je Jennifer doma a já stejně musím mít u sebe Simona s Johannou, protože ona raději kouká na televizi, čte si na internetu, volá s kamarádkama a nebo organizuje Bazar a jiné věci ve školce. Také jsem si všimla, že kdykoli chce se mnou Jonas nebo Niklas něco dělat, zatrhne to s tím, že je tu Simon a Johanna, jakoby se o ty dva chvíli nemohla postarat ona sama, jako jejich máma :( Je mi těch dětí tak strašně moc líto, že kdykoli je vidím, mám chuť je upusinkovat a neustále objímat. Ať jsou jakkoli rozjívení, jsou tak strašně hodní a sladcí.

Pokaždé, když Simona vezmu na klín a mazlím se s ním, říká mi, jak mě má rád. Stejně tak, když ho jdu uložit do postele. Jakmile mě chvíli nevidí říká mi, že jsem mu strašně chyběla a mě div nepuká srdce
Každopádně jsem ve středu dostala zelenou a babička mi po snídani řekla, ať si v klidu jedu do města, nebo si dělám, co chci, protože si to zasloužím. Nejprve mi to bylo hloupé, nechat je s dětmi samotné, ale nakonec jsem tedy nesměle kývla a v půl jedenácté jsem jela :) Vychutnala jsem se jarní počasí v Hannoveru, nákupy, na kterých jsem strávila snad dvě hodiny a výbornou kávu s muffinem ve Starbucksu :) Bylo strašně fajn na chvíli vypnout a užívat si klidu, uprostřed týdne. Být sama, bez Johanny a nic neřešit. Přestože mi babička psala SMS, abych byla ve městě celý den a přijela, kdy budu chtít, rozhodla jsem se vrátit domů kolem třetí :)

Včera večer jsem si s Annette chvíli psala přes WhatsApp a asi mě nic v poslední době nedojalo tolik, jako když mi napsala, že měla zákaznici (babička vlastní nehtové studio v Uelznu), které o mě celou dobu vyprávěla a že se jí po mě stýská Je neuvěřitelné, když poznáte takové lidi. Jsou pro vás cizí a přesto máte pocit, že jste jejich rodina... (myslím, že bych to právě tady měla utnout, jelikož se mi do očí derou slzy).

2 komentáře:

  1. Ty dětičky jsou tak roztomilé ♥ Ale věřím, že umí i pěkně pozlobit :) Ten den v Hannoveru musel být úžasný! Takový ideální holčičí den pro sebe. To s tou babičkou je nádherné a úplně chápu, že se ti berou do očí slzy. Moc ti přeju, ať ti to rychle uteče a jsi brzy doma se svojí rodinkou. Užívej si jarní dny a ať jsou dětičky hodné :))

    OdpovědětVymazat
  2. Tak, jako u ostatních článku jsem se rozbrečela, nebylo to jiné ani teď. Je to smutné, že máma na ně, tak kašle. děti nejsou hloupé a vycítí to. Vždyť to tady koneckonců píšeš. Vím, že to není lehké, přesto to zvládáš skvělé a jsi výborná. Jsem na tebe moc pyšná a těším se na to, až budeme spolu opět doma. Sice se mi budeš opět smát, ale to neva. Miluju tě.:)

    OdpovědětVymazat