sobota 15. března 2014

288 dasy / AuPair


Po několika random článcích jsem se rozhodla sednout a napsat nový článek o mém au-pair životě v Německu :)

Uplynulý týden byl hrozně rychlý, přesto strašně fajn. Jak jsem se již v jednom z předchozích článků zmínila, děti byli o víkendu u babičky a dědy v Uelznu a rodiče dětí, které hlídám, byli na dovolené v Dublinu, odkud se vrátili ve čtvrtek večer :)
Ač byli děti jakkoli rozjívení, pro mě to byl jeden z nejlepších týdnů za celých 10 měsíců, co jsem tu. Byli jsme na děti tři a já si užívala fakt, že nemusím každou sekundu dávat pozor na každého z nich, že nebyli jen u mě a že jsem mohla třeba jen sedět na sedačce, povídat si s babičkou a nebo koukat na televizi. Ať jsou Jennifer s Oliverem jakkoli hodní, upřímně musím říci, že tolik pozornosti a času dětem prostě nevěnují. Hodně jsem si s babičkou povídala a vykládala jsem jí, jak to tu chodí, stejně jako ona mi přiblížila pohled na Jenn, Olivera, děti a Yun (jejich předchozí Au-Pair z Číny). Tak nějak jsem nabrala dojmu, že poněkud zneužívají toho, jaká jsem. Jsem vždy ochotná být s dětmi, i když je Jennifer s Oliverem doma, jsem pořád s dětmi a oni se jim tudíž nemusí věnovat, přestože věci v mé smlouvě jsou trošku jinak. Kdežto předchozí Au-Pair se vždy, když byli rodiče u dětí, spakovala a zavřela se ve svém pokoji :) Bylo fajn slyšet od Annette, že beze mě by to tu spadlo a utvrdit se v tom, jaký názor na Jennifer mám. Může své děti milovat, ale nedělá pro ně tolik, kolik by měla. Přeci jen, pracuje párkrát do měsíce a když je tedy doma a ten čas má, věnuje se něčemu jinému, což děti vnímají. Vidím to na Jonasovy, který je šťastný za to, když se mu někdo trošku víc věnuje. Dokonce i říká, že na ně jejich máma nemá čas a mě to doslova trhá srdce :( Snažím se pro ty děti dělat hodně, říkala jsem babičce, že bych chtěla třeba vzít Jonase a jet se s ním projet po vesnici na kole, ale bohužel nemůžu, i když je Jennifer doma a já stejně musím mít u sebe Simona s Johannou, protože ona raději kouká na televizi, čte si na internetu, volá s kamarádkama a nebo organizuje Bazar a jiné věci ve školce. Také jsem si všimla, že kdykoli chce se mnou Jonas nebo Niklas něco dělat, zatrhne to s tím, že je tu Simon a Johanna, jakoby se o ty dva chvíli nemohla postarat ona sama, jako jejich máma :( Je mi těch dětí tak strašně moc líto, že kdykoli je vidím, mám chuť je upusinkovat a neustále objímat. Ať jsou jakkoli rozjívení, jsou tak strašně hodní a sladcí.

Pokaždé, když Simona vezmu na klín a mazlím se s ním, říká mi, jak mě má rád. Stejně tak, když ho jdu uložit do postele. Jakmile mě chvíli nevidí říká mi, že jsem mu strašně chyběla a mě div nepuká srdce
Každopádně jsem ve středu dostala zelenou a babička mi po snídani řekla, ať si v klidu jedu do města, nebo si dělám, co chci, protože si to zasloužím. Nejprve mi to bylo hloupé, nechat je s dětmi samotné, ale nakonec jsem tedy nesměle kývla a v půl jedenácté jsem jela :) Vychutnala jsem se jarní počasí v Hannoveru, nákupy, na kterých jsem strávila snad dvě hodiny a výbornou kávu s muffinem ve Starbucksu :) Bylo strašně fajn na chvíli vypnout a užívat si klidu, uprostřed týdne. Být sama, bez Johanny a nic neřešit. Přestože mi babička psala SMS, abych byla ve městě celý den a přijela, kdy budu chtít, rozhodla jsem se vrátit domů kolem třetí :)

Včera večer jsem si s Annette chvíli psala přes WhatsApp a asi mě nic v poslední době nedojalo tolik, jako když mi napsala, že měla zákaznici (babička vlastní nehtové studio v Uelznu), které o mě celou dobu vyprávěla a že se jí po mě stýská Je neuvěřitelné, když poznáte takové lidi. Jsou pro vás cizí a přesto máte pocit, že jste jejich rodina... (myslím, že bych to právě tady měla utnout, jelikož se mi do očí derou slzy).


Na závěr bych chtěla pronést, že se neskutečně těším na pár týdnů domů, za mou ségrou, mamkou (které mi každým coulem scházejí), přáteli a na klid, kterého si budu naplno užívat :) 
Jarní děda aneb. cesta ze školky :))

Sajü und Simon :) 


2 komentáře:

  1. Ty dětičky jsou tak roztomilé ♥ Ale věřím, že umí i pěkně pozlobit :) Ten den v Hannoveru musel být úžasný! Takový ideální holčičí den pro sebe. To s tou babičkou je nádherné a úplně chápu, že se ti berou do očí slzy. Moc ti přeju, ať ti to rychle uteče a jsi brzy doma se svojí rodinkou. Užívej si jarní dny a ať jsou dětičky hodné :))

    OdpovědětVymazat
  2. Tak, jako u ostatních článku jsem se rozbrečela, nebylo to jiné ani teď. Je to smutné, že máma na ně, tak kašle. děti nejsou hloupé a vycítí to. Vždyť to tady koneckonců píšeš. Vím, že to není lehké, přesto to zvládáš skvělé a jsi výborná. Jsem na tebe moc pyšná a těším se na to, až budeme spolu opět doma. Sice se mi budeš opět smát, ale to neva. Miluju tě.:)

    OdpovědětVymazat