Poslední dny se do všeho, co chci udělat, musím dokopávat.
Ať už se jedná o vstávání, něco udělat a nebo napsat o svém volnu článek! :)
Minulý týden mě skolila nemoc, jelikož byl Jonas nemocný a tak trošku se lísal,
takže to můj imunitní systém nezvládl a já od středy měla teploty a rýmu jako
blázen, což mě trošku děsilo, jelikož v sobotu měla dorazit Tina :)
Netuším, jestli se stal zázrak, nebo má na mě tohle prostředí tak perfektní
vliv, že kdykoli tu mám rýmu, opustí mě po třech dnech. A tudíž v sobotu jsem
se hned od rána cítila naprosto fit.
Ráno jsme se nasnídali a já vzala prcky s sebou na nádraží, kde jsme vyzvedli Tinuš, jelikož jsem ještě musela chvilku hlídat. Měla jsem tak neskutečnou radost a nemohla jsem se dočkat toho, že budeme spolu!^^ Odpoledne jsme vyrazily do města, na „This is us“, z finančních důvodů jsme skončili na jídle v McDonald’s a plánovaly jsme koncert na One Direction! Jen jsme řešily, kdy se asi začnou prodávat lístky a když Tinuš kupovala jídlo, já projížděla Twitter a oni uveřejnili datum prodeje :) Každopádně jsem si sobotu neskutečně užila. Nasmály jsme se, tak jak to umíme, když jsme spolu! :D Koupily jsme si v kině ten největší, nejsladší a nejlepší popcorn vůbec, drtily si půlku filmu ruce, pak jsme se šly projít – a to by bylo, kdyby za námi někdo nešel! :D My máme totiž asi v každém městě stalkery. V Kölnu to byl podivín, jež se objevil kdekoli, kde jsme se objevily my a tady, v Hannoveru, to byl rádiový stalker :D (jakýsi týpek, který byl oblečený v šusťákovce a na rameni si nesl svůj magneťák!, který hrál :D). Ukázala jsem Tině Hannover a jsem ráda, že se jí tu líbilo. Prokecaly jsme si na nádraží asi hodinu, jelikož nám nejel vlak, nasmáli jsme se v SBahnu, a doma jsme usnuly asi v půl třetí, jelikož jsme se rozplývaly nad „Dianou“ a x dalšími věcmi.
Neděli jsme začali „příjemným“ křikem Jennifer a dětí, kteří nás mile tímto výstupem vzbudili, a vzápětí odjeli pryč a my měly barák celý den pro sebe, což jsme hojně využily k vaření, dělání blbostí a procházce se psem, kterého jsme nejspíš natolik zmohly, že pak prospal celý pondělí :D :D :D
V neděli začal můj dvoudenní smutek, že to tu Tině skončilo a ona se vrátila zpátky domů :( Cítila jsem se, a vlastně ještě pořád cítím, když na to myslím naprosto na prd. Jste tu sami, bez rodiny, daleko od přátel a kamarádka, kterou si tu najdete a se kterou toho chcete tolik zažít, tu zrovna skončí. Opravdu-nepříjemný-pocit-! :(
Jsem ale i tak ráda, že svůj poslední víkend v DE strávila u mě a že jsme si ho, jak doufám, náležitě užily! Bylo to podle mě naprosto perfektní a jako vždy, naprosto jsem se zasmála :D Takové kecy mám asi nejspíš jen s ní ;) [děkuju zlatí!].
Teď už to ukončím jen pár fotkami, a jdu nachystat pomalu článek, který bude vypovídat o mé práci tady :) Snad se k jeho uveřejnění dostanu co nevidět! :) Mějte se zatím krásně a děkuju za přízeň! :D
S.
Ráno jsme se nasnídali a já vzala prcky s sebou na nádraží, kde jsme vyzvedli Tinuš, jelikož jsem ještě musela chvilku hlídat. Měla jsem tak neskutečnou radost a nemohla jsem se dočkat toho, že budeme spolu!^^ Odpoledne jsme vyrazily do města, na „This is us“, z finančních důvodů jsme skončili na jídle v McDonald’s a plánovaly jsme koncert na One Direction! Jen jsme řešily, kdy se asi začnou prodávat lístky a když Tinuš kupovala jídlo, já projížděla Twitter a oni uveřejnili datum prodeje :) Každopádně jsem si sobotu neskutečně užila. Nasmály jsme se, tak jak to umíme, když jsme spolu! :D Koupily jsme si v kině ten největší, nejsladší a nejlepší popcorn vůbec, drtily si půlku filmu ruce, pak jsme se šly projít – a to by bylo, kdyby za námi někdo nešel! :D My máme totiž asi v každém městě stalkery. V Kölnu to byl podivín, jež se objevil kdekoli, kde jsme se objevily my a tady, v Hannoveru, to byl rádiový stalker :D (jakýsi týpek, který byl oblečený v šusťákovce a na rameni si nesl svůj magneťák!, který hrál :D). Ukázala jsem Tině Hannover a jsem ráda, že se jí tu líbilo. Prokecaly jsme si na nádraží asi hodinu, jelikož nám nejel vlak, nasmáli jsme se v SBahnu, a doma jsme usnuly asi v půl třetí, jelikož jsme se rozplývaly nad „Dianou“ a x dalšími věcmi.
Neděli jsme začali „příjemným“ křikem Jennifer a dětí, kteří nás mile tímto výstupem vzbudili, a vzápětí odjeli pryč a my měly barák celý den pro sebe, což jsme hojně využily k vaření, dělání blbostí a procházce se psem, kterého jsme nejspíš natolik zmohly, že pak prospal celý pondělí :D :D :D
V neděli začal můj dvoudenní smutek, že to tu Tině skončilo a ona se vrátila zpátky domů :( Cítila jsem se, a vlastně ještě pořád cítím, když na to myslím naprosto na prd. Jste tu sami, bez rodiny, daleko od přátel a kamarádka, kterou si tu najdete a se kterou toho chcete tolik zažít, tu zrovna skončí. Opravdu-nepříjemný-pocit-! :(
Jsem ale i tak ráda, že svůj poslední víkend v DE strávila u mě a že jsme si ho, jak doufám, náležitě užily! Bylo to podle mě naprosto perfektní a jako vždy, naprosto jsem se zasmála :D Takové kecy mám asi nejspíš jen s ní ;) [děkuju zlatí!].
Teď už to ukončím jen pár fotkami, a jdu nachystat pomalu článek, který bude vypovídat o mé práci tady :) Snad se k jeho uveřejnění dostanu co nevidět! :) Mějte se zatím krásně a děkuju za přízeň! :D
S.
nejlepší a největší popcorn všech dob ♥ // venčím pejska :D
"naaranžuj to!" - "trošku to takhle zaházím popcornem!" :D ♥
Milka mě přijela pozdravit do Hannoveru - teď když na to koukám, ty barvy jsou nějaký... modrý (!)
s Mr. Bestie ^.^
nejlepší místo na Hannoveru ♥
Super článek a vtipné fotky, je vidět, že jste si víkend, jak se patří užily:) Sladký popcorn už jsem neměla opravdu spoustu let, ale zrovna dneska jdu s kamarádkami večer na film, tak asi nějaký splaším, určitě je tím překvapím:) Děkuji za inspiraci:)
OdpovědětVymazatJinak ještě jednou obdivuji tě, že ses takhle na rok vzdálila od své rodiny a přátel a zkoušíš jiný život, život v zahraničí. Obdivuji tě a věřím, že tvá odvaha bude jistě vyvážena jazykovými dovednostmi. Achjo, nadávám sama sobě, jak moc jsem v cizích jazicích (hlavně v němčině) pozadu.