10/6/2015 WIEN - One Direction ♥

Ještě pořád se snažím vstřebat všechno, co se událo, ale nějak se mi to celé v hlavě míchá a já nevím, čím, jak nebo kdy začít. Na koncert One Direction jsem se těšila od okamžiku, kdy se oznámily termíny. Když jsem viděla tu Vídeň, věděla jsem, že tam musím a měla jsem téměř infarkt, když se ty lístky koupily! Čekala jsem na ten koncert 222 dní a odpočítávala každý jeden den, dokud ten den nenastal :)

Jely jsme tam už v úterý ráno a místo 4,5 hodin jsme jely těch hodin 5,5. Stály jsme někde půl hodiny v koloně a bylo to opravdu otravné, ale když jsme přijely a viděla jsem ten stadion, bože! To bylo tak skvělý. Nebylo to jako v Londýně, kde tam nebyl skoro nikdo. Kolem stadionu se už kolem půl čtvrté odpoledne motalo spoustu holek. My nakonec našly naší zónu, kde bylo okolo třiceti Italek, A jen co jsme došly, byly jsme vyhnaný od Buddyho s tím, že v celém Rakousku je zakázáno kempovat, nesmíme v okolí stadionu jíst ani pít a tak nám nezbylo nic jiného, než se sebrat a jít na chvilku pryč. Když jsem se vrátily asi za hodinu, Italky byly zpátky na místě - stejně jako jsme předpokládaly. Řeknu vám, na Italky máme sakra štěstí. V Londýně jsme čekaly s Italkami a teď i ve Vídni. Poznaly jsme tam Dani, která byla naprosto skvělá, Lisu a další, se kterými jsme byly až do rána - jen si to představte. Nějakých 40 Italek a 3 Češky :D Nevím, proč jsem se vlastně těch Italek tolik bála, protože s Italkami stejně pokaždé skončíme a ony nás všude tahají s sebou. Jsou jak naše maminy (jak říká Tinka), překládají nám co potřebujeme, bavíme se s nimi celé čekání a starají se jeden o druhou :) Popovídala jsem si snad všema jazykama a udělaly ze mě přes noc hrdinku, když jsem nám zjistila, jestli můžeme spát na parkovišti :D

Ráno, někdy okolo půl čtvrté se začalo všechno kazit. Holky začaly být jako splašené, šílené a hnaly se někam, kam vůbec neměly. Všichni začínali panikařit, zoufat a nevěděli, co se děje. Pak přišli organizátoři s tím, že musíme udělat skupiny po třiceti lidech. Díky číslům, které jsme dostaly už odpoledne (a večer se obměnila) jsme se dostaly do skupiny č. 1. Pocit štěstí ale za chvilku zmizel, když nás chtěli začít pomalu brát a pouštět kolem osmé do žížal, které byly připraveny ze zátaras a pásek. Najednou nebyly žádné skupiny, ale jen dav šílených fanynek. Stály jsme s Italkami, které měly stejnou skupinu, panickou hrůzu v očích. Nevěděly jsme, co se to děje, někteří z naší skupiny seděly před námi na zemi, úplně v klidu, ale ti, co přišly až ráno a stáli vzadu, jakoby se splašili, začali se tlačit a my se dostaly ani nevím kam. Jen jsem se pevně držela Tiny, Tina držela mojí ségru. Holky padaly, brečely, stejně jako rodiče. Klepala jsem se a nemohla jsem dýchat. Jediný co vím je, že jsem viděla holku v béžových kraťasech, která spadla na všechny čtyři a my přes ní utíkaly, protože se na nás dav ze zadu tlačil. Taky vím, že jsem neustále křičela: NON SPINGERE a DON'T PUSH! Strašně mi bušilo srdce, potily se mi ruce, měla jsem pocit, že mi pukne hrudník ze strachu, že se umačkáme. Absolutní NEORGANIZACE. Stewardi aka SECURITY máslo, kteří byli neschopní. Chlápek měl mikrofon, který neměl ani zapnutý, absolutně nás nedokázali udržet zpátky, nevěděli co se děje a pak začali vpouštět a ty šílený fanynky šly vážně přes mrtvoly. Rvaly se dopředu, zátarasy padaly, pásky se přetrhávaly. A opravdu mluvím o koncertě a ne filmu. Bála jsem se jako snad nikdy v životě, protože tohle jsem nezažila a doufala jsem, že ani nikdy nezažiju. Jo, kluci mají šílený fanynky, ale tohle? Byla jsem na dvou koncertech ve Wembley stadionu a rozhodně se něco takového nedělo. Ta organizace byla úplně jiná a holky taky. Tohle bylo davové šílenství, při kterým jsme akorát přišly téměř o život. 

(suvenýr od Dani ♥)

Když jsme se dostaly do těch prvních klecí na sluníčko, povídaly si s Italkou, které se ztratila v tom davu kamarádka, Tinka brečela a já myslela, že zhyneme, rozhodly jsme se to vzdát. I po těch 16,5 hodinách čekání, nocování na parkovišti mezi hmyzem, prostě jsme se sebraly a odešly. Ty pohledy holek byly vážně srdcervoucí, když na nás koukaly jako na chudáky, ale když jsme vyšly ven, všimly jsme si, že Italky z našich skupin to vzdaly taky. Nemělo to cenu. Bály jsme se až moc toho, co bude až budou pouštět, nebo kdybychom se náhodou dostaly vážně moc blízko. Takže jsme čekaly na koncert v parčíku u stadionu, kde jsme si daly jídlo, trošku usnuly a nakonec zažily asi ten nejlepší soundcheck s NO CONTROL a 18 ♥ A já si obrečela už to. Kolem půl čtvrté jsme se vydaly do stadionu - naše transparenty TOMLINSON FOR PRESIDENT a SORRY OBAMA slavily úspěch pomalu stejně velký jako kluci později na pódiu :) Byl to skvělý pocit, když za námi přišly holky, jak máme úžasné transparenty a že nás milují :D 

Jako předkapela byly MacBusted a teda kromě Hey Violet jsem nic horšího nezažila. Jsou šílení. Ve špatným slova smyslu. Vážně je nechápu a absolutně bych je vyřadila. Namyšlení frajírci a zpívají otřesně. Takže jsem vážně odpočítávala, kdy už přijdou kluci na pódium.

Miluju tu atmosféru, když mají kluci přijít. Těch 20 minut hudby, kdy si to fanoušci tak moc užívají, tancují, zpívají, tleskají. Ten pocit, když se změní obrazovka a je intro. Ten okamžik, když kluci stojí na stagi a zpívají první tóny a vy si přejete, aby to neskončilo. Křičíte, jste v eufórii a nevíte, co se kolem vás sakra děje, protože všechno co vidíte jsou kluci před vámi ♥

Nakonec jsem je viděla skvěle. Harryho, který pohazoval vlasy, Liama a jeho bříško, Nialla jak dělá neslušný pohyby, Louiho který si všiml našich transparentů a zamával... PANEBOŽE! MÁM FANGIRLING JAKO BLÁZEN. A opravdu mě nezajímá, že mi bude 22. Panebože.... prostě... když někoho milujete, tak vám je asi všechno jedno. Bylo to dokonalý. Zpívaly nádherně (i bez Zayna a jo, probrečela jsem asi balíček kapesníčků!!!). Celá ta show byla úžasná, Harry počítal do 20ti Německy, milovali náš DANKE projekt a FOREVER projekt. Bylo to tak nereálný, že jsem je po roce znovu viděla a slyšela na živo, až z toho všechno bolí. Bylo dokonalý užít si tu hodinu a třičtvrtě (a sakra mě štve, že to bylo tak rychlé!) s nimi a s těmi nejlepšími a s mojí chummy :) Ihned bych se sebrala a jela na další koncerty, jen to zažít znovu :) Ať se stalo ráno co se stalo, rozhodly jsme se dobře, protože jinak by si nejspíš Louis nevšiml našeho transparentu, na který ještě ukázal a zdvihl palec nahoru a zamával. Protože TOMLINSON FOR PRESIDENT ;)

Děkuju za další úžasný tři dny, za skvělé lidi, za ně...

PS: Asi tak 259165 věcí, které jsem chtěla zmínit chybí, ale jsem tak mimo, že to prostě jinak napsat nešlo :) 

Fotky od Tinky ♥

Berlin & #5SOS :)

Nejsou to snad ani dva týdny ode dne, kdy mi jen tak mimochodem bylo oznámeno, že máme lístky do Berlíny na 5 Seconds of Summer a já tenhle článek píšu ještě plná zážitku a nadšení z mého víkendu :) Nějak se mi zdá, že plány a vzpomínky se mi hromadí a já je téměř nestíhám zpracovávat, protože za přesně 23 dní vypukne další epický den a to ve Vídni na koncertě One Direction ♥ Ach bože, nemůžu se dočkat, ale teď přejdu zpět k tomu, proč vlastně píšu tenhle článek! :)

Kluci mají tour, které se jmenuje #RockOutWithYourSockOut a v sobotu měli koncert v Berlíně, kam jsme se vydaly i my. Byla to akce na poslední chvilku. Lístky dorazily Tině v pondělí, tedy 5 dní před koncertem a my jsme neměly žádné ubytování, vlastně ani koupené lístky na autobus. Nakonec se to všechno semlelo podle plánu A. a my vyrazily v sobotu, v 7 ráno směr Berlin :) Možná jsem se o tom už zmínila, možná ne, ale Berlin byl vždycky město mých snů, kam jsem se vracela každé léto po dobu 5ti let a milovala jsem to tam. V září 2013 jsem však našla město snů v Kolíně nad Rýnem, ale přesto Berlin zůstal místem, které znám, miluju a kde se nebojím a byl to takový můj a Tiny malý sen; jednou se tam spolu podívat a to se splnilo.

Do Berlína jsme dorazily okolo dvanácté a rozhodly se, že se půjdeme podívat po městě, protože jsme měly dost času. Prošly jsme se na po Ku'dammu - kde to po dokončení staveb vypadá božsky a pak jsme se vydaly busem do centra. Daly jsme si místo KFC pěkný Currywurst s hranolkama - jako pravý Berlíňan, užily jsme si procházku a focení u Brandenburger Tor a pak si splnily další sen, na který jsme čekaly dva roky a to ochutnání Dunkin Donuts a ta chuť jejich donutů je prostě božská ♥ Pak jsme šly na Alexanderplatz a odtamtud se vydaly k O2 Aréně. Vlastně jsme měly cestou dobré zážitky o kterých bych se ráda vypsala, ale některé věci člověk musí zažít, aby se jim zasmál, tak jako se jim smějeme my. Stačí, když řeknu že jsme neustále narážely na mámu s dcerou, které jely také na koncert s námi v autobuse a potkávaly jsme je opravdu VŠUDE, až nám všem čtyřem z toho bylo pěkně trapně :D

Jediné, co na tom dni bylo pěkně na kotel, je počasí. Plánovaly jsme, jak bude krásně a ona byla naopak zima a déšť. Také nám došlo, že kdekoli jsme spolu my dvě v zahraničí, je zima jak blázen a pohybujeme se kolem řeky, takže je zima 2x větší :-/ Ale koncert jako takový byl skvělý :) Kdyby jste nevěděli o koho kráčí - jsou to čtyři kluci z Austrálie, kteří hrají... nejspíš pop rock, lehký punk, ani nevím co vlastně za žánr to je. Objevili je One Direction a kluci s nimi dva roky objížděli svět, než se díky množství fanynek dostaly na svoje sólové tour. Předkapelu měli jakési #HeyViolet z USA (a nic tragičtějšího jsem v životě neslyšela. Tohle prosím už nikdy!). Nejsem #5SOS mega fanoušek, ale jejich hudbu mám ráda, baví mě a mám s ní spjaté vzpomínky, takže slyšet pecky jako 'Long way home', 'She looks so perfect', 'Don't stop', 'Amnesia' a moje nejoblíbenější 'Beside you' bylo úžasné. Měly jsme místa na sezení na tribunách, ale o2 World v DE je tak maličký, že jsme měly na pódium bezkonkurenční výhled. Zážitek je to prostě zase velký a jsem strašně ráda, že mi Tinka umožnila na ně jet ♥

Po koncertě jsme se táhly po Berlíně, znovu seděly x dlouhou dobu u Brandenburger Tor, jedly další várku donutů a pily půlnoční kávu (v Berlíně to podle pana v Informačním stánku na Alexanderplatzu žije, ale přitom tam kromě dvou limuzín nikdo nebyl a všechno zavřené. Achjo! Ani kebab jsme nenašly!). A nakonec jsme si užily zábavu v čekárně na ZOBu :) Lidi, to vám bylo zážitku, že si na ně vzpomenu a bolí mě břicho od smíchu aneb. když se sejdou dvě milovnice knih a pojmenují si spící lidi podle knížek a postav z nich :) Kdo četl Papírová města, možná když řeknu Černý Santa, může vám to pomoci v představě jak vtipné to bylo, vidět člověka, který vypadal jako Černý Santa ve vašich představách :D

Shrnu to jen tím, že to bylo ÚŽASNÉ a že mé zážitky s tím blonďatým trollem jsou prostě velké a epické úplně pořád. Už teď jsem zvědavá na dva dny čekání na One Direction ve Vídni, s minimem spánku a tunou red bullů (na tyhle výlety jsem už asi stará, protože jsem prospala celou neděli a noc). 

Děkuju zlato ♥

Abych to upřesnila - nikdy nemáme normální fotky :)

 Trabantí sraz v Berlíně^^

.

Dunuts k obědu, svačině, večeři, půlnoční svačině a snídani :D

Ash a Mike...

...Calum a Luke!

Naše první společná u brány ♥