Hamburg 2018

Letos to byl rok, kdy jsem poměrně dost cestovala, jestli se to takto dá říct. Začalo to Hamburgem, o kterém chci dnes psát. Loni v listopadu (?) jsem našla, že Jason Derulo, kterého se ségrou zbožňujeme bude mít koncert v Hamburgu a pro mojí ségru to byl jasný alarm, že ho prostě MUSÍME vidět, ať to stojí co to stojí. Vždycky snila o tom, že půjdeme na jeho koncert a tak, když byl tak blízko, nezbývalo nám nic jiného než koupit lístky a do dnes to mám přesně před očima, i ty chvíle, jak jsem to kupovala. Ségře to netrvalo dlouho, sehnala ubytování a letenky na první březnový víkend, kdy se měl koncert konat. Postupně nám to začalo docházet, najednou uběhl prosinec a téměř i leden, když mi přišel email s tím, že se koncert ruší a přesouvá se na podzim tohoto roku. O zklamání snad ani nemusím hovořit, ale bylo obrovské. Rozhodovaly jsme se, jestli nakonec i tak do HAM pojedeme a rozhodly jsme se, že ano.

A tak jsem si mohla ze svého životního seznamu odškrtnout další místo, které jsem chtěla bezpodmínečně vidět jinak než z auta nebo z IKEI. V Hamburgu jsem předtím vlastně byla 2x, ale nikdy jsem tam nebyla jako opravdu. Jednou jsem tam byla nakupovat v IKEE a podruhé jsem tam jela s J. vyzvednout nějaké věci pro děti a znovu jsme jely pryč. Nikdy jsem tam skutečně neprocházela těmi ulicemi a neviděla, jak to tam žije.

Ač jsem se na ten výlet do Hamburgu; tak moc vychvalovaného města, těšila, byla jsem šíleným způsobem zklamaná a to zklamání zatím žádné jiné místo nepřekonalo. Město samo o sobě asi nebude špatné, pokud ho lidé znají. Asi to není jedno z těch míst kam přijedete a všechno vás nadchne, do všeho se zamilujete, ze všeho cítíte tu energii a krásu. Je to přesně opak toho, co jsem popsala. Věřím, že je spousta lidí, kteří jsou z toho místa nadšení a také je dost možné, že to město má jiné kouzlo v létě, než v zimě. Když jsme tam byly my, bylo tam -19°C, voda byla zamrzlá a prostě byla ZIMA! Když jsme hledali ve městě, kam si půjdeme sednout a zahřát se, nikde nic nebylo – žádná kavárna, žádná restaurace, dokud jsme náhodně nedošly někam mezi kanceláře, kde byla narvaná Pizzerie a jedna kavárna. Jinak NIC. Obchody zavírali neskutečně brzy, restaurace skoro žádné – všude samý kebab a nebo fastfoody. Jak říkám, asi to musí člověk skutečně znát, aby někam šel.

Krom toho, na co si tu stěžuji, ty lidi… nejsem žádný xenofob, rasista, ani nic jiného. Jak bych také mohla, když můj přítel je Pákistánec?! Ale za celé dva dny, co jsem tam byla, měla jsem pocit, že tam vlastně žádný němci ani nejsou, protože všude byli lidé jiných národností. Všichni vypadali STRAŠNĚ. Otrhaně, nepěkně a jestli to tak můžu nazvat – měla jsem pocit, že je tam takový „odpad společnosti“. Je to hnusné přirovnání, uvědomuji si to, ale jiné přirovnání ani nemůžu snad najít. Jedním slovem to všechno bylo jedné velké zklamání.

Jedinou záchranou tam byl krásný hotel, ve které jsme byly ubytované, super Turecký obchod a fakt, že jsme tam mohly letět letadlem. Nic jiného si z toho Hamburgu neodnáším a pokud to bude záviset čistě a jen na mě, tomuto městu se prostě budu vyhýbat co to půjde :)