Knihtyp #2

A jsem tu zpátky s dalším typovým článkem o knihách, které mě v roce 2016 zaujaly. Tak, jak jsem psala v předchozí části, možná někoho nakopnu k tomu, aby si knihy pořídil. A když jsem tak psala mé dojmy z těchto knih, u některých jsem vážně dostala chuť, přečíst si je znovu :)

Více se k tomu nemusím rozepisovat - jediné, co bych ještě řekla je, že jsem se snažila dát do článku od všeho něco; knihy na odpočinek, krimi, zábavné i na zamyšlení a myslím, že se to povedlo :)

Užijte si i další typ na knihy a uvidíme se snad v dalším roce s dalším typem :) 

4. Will Grayson, Will Grayson – jestliže sháníte něco, u čeho se budete smát a smát se ještě potom, co knihu zavřete, ale zároveň z té knihy vytáhnete všechno a budete se cítit obohaceně, prosím, neobcházejte tuhle knihu. Je to přesně ta kniha, u které se budete smát (nebo minimálně usmívat). Kdy nebudete mít dost příběhů obou Willů a budete si přát ještě další a další stránky, protože ten konec Vám přijde až moc rychlý.

5. Odvrácená tvář lásky – jsem náročný čtenář. Hodně náročný čtenář. Mám ráda knihy, ze kterých je cítit život, ale tohle je perfektní oddechovka. Přečetla jsem jí za jedno odpoledne, když jsem byla nemocná. Je to knížka ideální jen tak na odpočinek, někam na pláž, nebo když máte chuť se začíst a zhltnout to na jedno nadechnutí. Příběh je milý, stejně jako postavy. Někomu se to nemusí líbit, ale utkvělo mi v hlavě pár okamžiků, vět a scén, na které si vzpomenu třeba jen tak cestou v metru, nebo když se někomu podívám na znamínko na kůži (asi to zní divně, ale je to tak).

6. Ve službách zla – a na závěr další krimi příběh. Je to bichle – to říkám na rovinu a jen tak se s ní potácet po městě, když jdete do školy nebo do práce, to taky asi není úplně nejlepší, ale stojí za to. Těšila jsem se na třetí díl pokračování krimi série od toho okamžiku, kdy jsem zavřela Hedvábníka. Četla jsem jí tak, že jsem chodila spát ve 2 nebo ve 3 ráno, protože jsem prostě dalších 5 stránek (a pak dalších a dalších) jednoduše přečíst musela. A když jsem tu knihu zavřela, přemýšlela jsem nad tím, co se v příběhu děje. Přemítala jsem o tom člověku a pak se bála se jen podívat ven z okna. Protože ten příběh byl přesný – takový, jak to ve světě opravdu je. Vžijete se do toho tak, že přestanete svět vnímat jako reálný a začnete vnímat reálně ten svět, který na vás dýchá na každé stránce. A pokud je i tohle málo – pak je + (a to velké plus) právě Strike. Miluju toho jednonohého mamuta, který je moudřejší než celý vesmír.