Ještě než umřu; Jenny Downham

Sedmnáctiletá Tessa umírá na leukemii. Tu u ní zjistili ve třinácti letech, kdy na své páteři našla modřiny. Od té doby jde vše z kopce a ona se cítí zrazená životem.  Její nemoc  je v posledním stádiu a každým dnem se zhoršuje. Moc dobře ví, že její konec přijde brzy a tak si zatrpklá dívka, která téměř nevychází z pokoje, protože je naštvaná na celý svět, vytvoří seznam: Ještě než umřu. . . píše si své nápady na zeď, kam od malička ráda kreslí nebo si na ní píše. A tak se krátce před svou smrtí sebere a začne s pomocí své nejlepší kamarádky Zoey, plnit svá přání. Jako první věc, kterou splní je sex. Na seznamu toho má však spoustu - od lásky až po to, stát se slavnou. Provádí věci, které jsou nezákonné, vzpomíná na okamžiky a vnímá dané chvilky, než pozná svou první a opravdovou lásku, se kterou bude až do svého konce a který jí pomáhá s plněním cílů, stejně jako její otec, který to však nedělá tak, jak by si Tessa přála. Zažívá zážitky, které si chce zapamatovat, přemýšlí nad svou smrtí a miluje tolik, jak jen může. Jakoby si vynahrazovala ten čas, o který díky své nemoci přijde.

Po téhle knize jsem prahla takovou dobu a když mi jí přinesl pošťák, nadšeně jsem se do ní pustila. Četla jsem na ní tolik skvělých recenzí, každý si jí vychvaloval, jak je emoční a jak je skvělá a já se tolik těšila. Jenže s každou stránku se mi ta kniha přestávala líbit. Máte také někdy knihy, na které se tolik těšíte a pak, když do nich zanoříte nos, jste zklamáni? Ta kniha tak božsky voněla a já v ní věřila a ono to se mnou ani nehlo.

Hlavní hrdinka, tedy Tessa, mě tak vytáčela. Měla jsem chuť, křičet na stránky knihy, ať už sklapne a přestane být tak sobecká. Štvalo mě, jak nikdo nesmí žít svůj život a ona chtěla, aby se vše točilo kolem ní. Její táta, který pro ní dělal všechno, dělal podle Tessy málo (nebo možná až příliš). Možná jsem to špatně chápala, ale myslím, že ne.

Vytáčelo mě snad všechno, co řekla. Na druhou stranu, když jsem se na konci knihy na chvilku zamyslela, chápala jsem, že je naštvaná na celý svět. Byla tak mladá a musela zemřít. Nemohla zažívat věci, o kterých píše jako o normálních - jít na univerzitu, mít manžela, děti, stárnout.

Obdivovala jsem jejího tátu, kterého mi bylo líto a Adama, který se stal mým oblíbencem celé knihy.

Kdybych měla knihu zhodnotit, přijde mi strašně přemrštěná. Možná tím, že vše, co si Tessa přeje - jako drogy a ukrást auto, prostě nepatří ke mě. Nelíbilo se mi, jakým stylem byla kniha podaná ani napsaná a vážně mě to mrzí. Z nějakého důvodu si ale myslím, že se takhle nemocní lidé nechovají. Nejspíš jsem od toho očekávala něco, co mě položí na kolena, co mě dostane a z čeho nebudu moc spát. To ale nepřišlo. Třeba si jí jednou přečtu znovu a najdu v tom něco jiného, to co jsem neviděla teď. 

Proto doufám, že něco takového najdu v knize, kterou právě čtu a jsem natěšená, až se dostanu k další recenzi! :)