Jely
jsme tam už v úterý ráno a místo 4,5
hodin jsme jely těch hodin 5,5. Stály jsme někde půl hodiny v koloně a bylo to
opravdu otravné, ale když jsme přijely a viděla jsem ten stadion, bože! To bylo
tak skvělý. Nebylo to jako v Londýně, kde tam nebyl skoro nikdo. Kolem stadionu
se už kolem půl čtvrté odpoledne motalo spoustu holek. My nakonec našly naší
zónu, kde bylo okolo třiceti Italek, A jen co jsme došly, byly jsme vyhnaný od
Buddyho s tím, že v celém Rakousku je zakázáno kempovat, nesmíme v okolí
stadionu jíst ani pít a tak nám nezbylo nic jiného, než se sebrat a jít na
chvilku pryč. Když jsem se vrátily asi za hodinu, Italky byly zpátky na místě -
stejně jako jsme předpokládaly. Řeknu vám, na Italky máme sakra štěstí. V
Londýně jsme čekaly s Italkami a teď i ve Vídni. Poznaly jsme tam Dani,
která byla naprosto skvělá, Lisu a další, se kterými jsme byly až do rána - jen
si to představte. Nějakých 40 Italek a 3 Češky :D Nevím, proč jsem se vlastně
těch Italek tolik bála, protože s Italkami stejně pokaždé skončíme a ony nás
všude tahají s sebou. Jsou jak naše maminy (jak říká Tinka), překládají nám co
potřebujeme, bavíme se s nimi celé čekání a starají se jeden o druhou :) Popovídala jsem si snad všema jazykama a udělaly ze mě přes noc hrdinku, když jsem nám zjistila, jestli můžeme spát na parkovišti :D
Ráno,
někdy okolo půl čtvrté se začalo všechno kazit. Holky začaly být jako splašené,
šílené a hnaly se někam, kam vůbec neměly. Všichni začínali panikařit, zoufat a
nevěděli, co se děje. Pak přišli organizátoři s tím, že musíme udělat skupiny
po třiceti lidech. Díky číslům, které jsme dostaly už odpoledne (a večer se
obměnila) jsme se dostaly do skupiny č. 1. Pocit štěstí ale za chvilku zmizel,
když nás chtěli začít pomalu brát a pouštět kolem osmé do žížal, které byly
připraveny ze zátaras a pásek. Najednou nebyly žádné skupiny, ale jen dav
šílených fanynek. Stály jsme s Italkami, které měly stejnou skupinu, panickou
hrůzu v očích. Nevěděly jsme, co se to děje, někteří z naší skupiny seděly před
námi na zemi, úplně v klidu, ale ti, co přišly až ráno a stáli vzadu, jakoby se
splašili, začali se tlačit a my se dostaly ani nevím kam. Jen jsem se pevně
držela Tiny, Tina držela mojí ségru. Holky padaly, brečely, stejně jako rodiče.
Klepala jsem se a nemohla jsem dýchat. Jediný co vím je, že jsem viděla holku v
béžových kraťasech, která spadla na všechny čtyři a my přes ní utíkaly, protože
se na nás dav ze zadu tlačil. Taky vím, že jsem neustále křičela: NON SPINGERE
a DON'T PUSH! Strašně mi bušilo srdce, potily se mi ruce, měla jsem pocit, že
mi pukne hrudník ze strachu, že se umačkáme. Absolutní NEORGANIZACE. Stewardi
aka SECURITY máslo, kteří byli neschopní. Chlápek měl mikrofon, který neměl ani
zapnutý, absolutně nás nedokázali udržet zpátky, nevěděli co se děje a pak
začali vpouštět a ty šílený fanynky šly vážně přes mrtvoly. Rvaly se dopředu,
zátarasy padaly, pásky se přetrhávaly. A opravdu mluvím o koncertě a ne filmu. Bála jsem
se jako snad nikdy v životě, protože tohle jsem nezažila a doufala jsem, že ani
nikdy nezažiju. Jo, kluci mají šílený fanynky, ale tohle? Byla jsem na dvou
koncertech ve Wembley stadionu a rozhodně se něco takového nedělo. Ta
organizace byla úplně jiná a holky taky. Tohle bylo davové šílenství, při
kterým jsme akorát přišly téměř o život.
(suvenýr od Dani ♥)
Když
jsme se dostaly do těch prvních klecí na sluníčko, povídaly si s Italkou, které
se ztratila v tom davu kamarádka, Tinka brečela a já myslela, že zhyneme,
rozhodly jsme se to vzdát. I po těch 16,5 hodinách čekání, nocování na
parkovišti mezi hmyzem, prostě jsme se sebraly a odešly. Ty pohledy holek byly
vážně srdcervoucí, když na nás koukaly jako na chudáky, ale když jsme vyšly
ven, všimly jsme si, že Italky z našich skupin to vzdaly taky. Nemělo
to cenu. Bály jsme se až moc toho, co bude až budou pouštět, nebo kdybychom se
náhodou dostaly vážně moc blízko. Takže jsme čekaly na koncert v parčíku u
stadionu, kde jsme si daly jídlo, trošku usnuly a nakonec zažily asi ten
nejlepší soundcheck s NO CONTROL a 18 ♥ A já si obrečela už to. Kolem půl čtvrté jsme se vydaly do
stadionu - naše transparenty TOMLINSON FOR PRESIDENT a SORRY OBAMA slavily
úspěch pomalu stejně velký jako kluci později na pódiu :) Byl to skvělý pocit, když za námi přišly holky, jak máme úžasné
transparenty a že nás milují :D
Jako předkapela byly MacBusted a teda kromě Hey Violet jsem nic horšího nezažila. Jsou šílení. Ve špatným slova smyslu. Vážně je nechápu a absolutně bych je vyřadila. Namyšlení frajírci a zpívají otřesně. Takže jsem vážně odpočítávala, kdy už přijdou kluci na pódium.
Miluju
tu atmosféru, když mají kluci přijít. Těch 20 minut hudby, kdy si to fanoušci
tak moc užívají, tancují, zpívají, tleskají. Ten pocit, když se změní obrazovka
a je intro. Ten okamžik, když kluci stojí na stagi a zpívají první tóny a vy si
přejete, aby to neskončilo. Křičíte, jste v eufórii a nevíte, co se kolem vás
sakra děje, protože všechno co vidíte jsou kluci před vámi ♥
Nakonec
jsem je viděla skvěle. Harryho, který pohazoval vlasy, Liama a jeho bříško,
Nialla jak dělá neslušný pohyby, Louiho který si všiml našich transparentů a
zamával... PANEBOŽE! MÁM FANGIRLING JAKO BLÁZEN. A opravdu mě nezajímá, že mi
bude 22. Panebože.... prostě... když někoho milujete, tak vám je asi všechno
jedno. Bylo to dokonalý. Zpívaly nádherně (i bez Zayna a jo, probrečela jsem
asi balíček kapesníčků!!!). Celá ta show byla úžasná, Harry počítal do 20ti
Německy, milovali náš DANKE projekt a FOREVER projekt. Bylo to tak nereálný, že
jsem je po roce znovu viděla a slyšela na živo, až z toho všechno bolí. Bylo
dokonalý užít si tu hodinu a třičtvrtě (a sakra mě štve, že to bylo tak
rychlé!) s nimi a s těmi nejlepšími a s mojí chummy :) Ihned bych se
sebrala a jela na další koncerty, jen to zažít znovu :) Ať se stalo ráno co se
stalo, rozhodly jsme se dobře, protože jinak by si nejspíš Louis nevšiml našeho
transparentu, na který ještě ukázal a zdvihl palec nahoru a zamával. Protože
TOMLINSON FOR PRESIDENT ;)
Děkuju
za další úžasný tři dny, za skvělé lidi, za ně...
PS: Asi
tak 259165 věcí, které jsem chtěla zmínit chybí, ale jsem tak mimo, že to
prostě jinak napsat nešlo :)
Fotky od Tinky ♥
Achjo, mrzí mě, co jste si museli prožít. Nechápu, co některé ty holky vede k tomu, aby se chovaly tak hrozně. Vždycky, na každém koncertu je to stejné v jakékoliv míře. Vše je ok a najednou se to všechno pokazí, z ničehož nic. Ale to k tomu asi prostě patří. Důležité je, že jste si to užily a přežily ve zdraví. :) x
OdpovědětVymazatBylo to suprové :) ale organizace teda vážně hrozná :)
OdpovědětVymazatdreammorebabe
To nekonečné odpočítávající těšení snad na tom všem miluju nejvíc! Víš, že je to každou vteřinou blíž, ale pořád to máš před sebou. A pak najednou zbývají hodiny, minuty, vteřin a SAKRRRRRRAA. <3 Hrozně jsem se tady těšila z tebou a trošku mi to připomnělo moje těšení na Bastille před dvěma roky. Nebo vlastně na každé prázdniny, dovolenou nebo tábor. Ale to davové šílenství před arénou? Šílený. V těhlech počtech se to nedá zvládat a jestli tam vážně nejsou desítky lidí, kteří opravdu plní svou práci a nějakým způsobem přispějí k organizaci, tak se z vysněných koncertů během pár sekund může stát masakr. A to by ještě nebylo nic pro mě - nesnáším, když se na mě lepí hromady lidí a já nemůžu ani zvednout ruku, natož, abych si popošla někam stranou. Ale jsem rád, že i přes to všechno jste si koncert užily a negativní zážitky to hodně rychle přebilo! Měj se krásně a těším se na další článek. <3
OdpovědětVymazatTeeda, to si vůbec neumím představit, takové davové šílenství :o to musí byt fakt hrozné!
OdpovědětVymazatMusi to být vážne krásny zářitek :) Závidim ti, a krásne fotky!
OdpovědětVymazatBudu ráda, když se mrkneš na muj blog a klidne zanecháš i komentář :) ->> http://nelatrebatic.blogspot.cz/
Úplně mě mrazilo v zádech, když jsem četla, co jste si musely prožít! I přesto ale dýchá z článků tvé nadšení a obrovský zážitek! Jsem moc ráda, že sis to užila :)) Připomnělo mi to Tokio éru :D Taky šílená mačkanice a tak :))
OdpovědětVymazat