Originální název: Schneewittchen muss sterben
Počet stran: 424
Vydaná: 2012
Vydavatelství: Knižní klub
Počet stran: 424
Vydaná: 2012
Vydavatelství: Knižní klub
Pro vyšetřovatele Piu Kirschhoffovou a Olivera von Bodensteina začíná po nalezení kostry na nepoužívaném letišti zamotaný příběh. Otevírá se tím již vyřešený případ, nad kterým Pia začne bloumat. Výpovědi okolí Tobiase Satoriuse jí nesedí a ona se po hlavě vrhá do případu. Nalezená kostra, patřící jedné ze zabitých dívek, jejichž těla nebyla nikdy nalezená, jim však pomůže k otevření případu. Tobias se po návratu cítí sám, když zjistí, že se všichni otočili proti jeho rodičům, avšak spojení najde v dívce, která nápadně připomíná zabitou Sněhurku. V Amelii Fröhlichové - sedmnáctileté dívce, která je původem z Berlína a díky otci se ocitla před pár měsíci v Altenheinu. Ona je jedna z mála ve vesnici, která věří v Tobiasovu nevinnu a tak začne hledat důkazy, což se jí stane osudným a jednoho dne zmizí.
Pomalu se odkrývají tajemství lidí ve vesničce nedaleko Frankfurtu, ale také tajemství samotných vyšetřovatelů a oni po jedenácti letech opravdu zjistí, kdo měl prsty ve vraždách dívek.
***
Po přečtení mé první kriminální knihy Voláníkukačky mám stále víc chuť, najít knihu s kriminální tématikou, která mě opravdu nadchne a která mě bude bavit a zajímat. Před nedávnem jsem přečetla od
Nely Neuhausové Hluboké rány, avšak mě ta kniha nenadchla tolik, jako Sněhurka
(a upřímně, zapomněla jsem na ní udělat recenzi a teď si knihu už příliš
nevybavuji! :D). Do Sněhurky jsem se pustila s vervou a trvalo mi jedno celé
odpoledne a večer na přelouskání celé knihy, tedy 424 stránek.
Nedokázala jsem se od té knihy odtrhnout. Hltala jsem každou stránku, každou větu a každé písmenko a děsila jsem se, že jí nestihnu přečíst. Věděla jsem, že kdybych jí nepřečetla před spaním, nemohla bych usnout. Celá ta kniha je napínavě a dobře napsaná. Líbí se mi jak je podaná, líbí se mi slovní spojení, které spisovatelka (nebo překladatelka) používá. Hned od začátku jsem měla své podezření i nevinné lidi ve své hlavě, přesto mě překvapilo, jak to celé bylo a chtělo se mi z toho vzteky dokonce brečet. Nápad byl podle mého názoru hodně dobře vymyšlený a promyšlený, měl hlavu a patu a konec do sebe perfektně zapadal. Líbil se mi dokonce i náhled do životů vyšetřovatelů a jejich vnímání.
Ta kniha stojí rozhodně za to a jsem zvědavá na
další knihu od Nely. Myslím, že jsem našla skvělou kriminální spisovatelku.
PS: Děkuju Tince, že je taková milovnice knih a
naráží na tak skvělé knihy ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat