neděle 16. února 2014

Simon ist 3! :)


Simon oslavil včera své třetí narozeniny a oslava se, dalo by se říci, poměrně vyvedla! :) Nemůžu říct, že bych se zrovna vyloženě bavila, ale také by to mohlo být horší. V pátek večer jsme balily dárky, stavěly jsme s Jennifer jeho Kaufladen a dělaly výzdobu. Když jsem ráno v osm vstala, protože jsem je již dávno slyšela nahoře, šla jsem dodělat věci a byla jsem už od rána vytočená, jelikož se Simon nejspíš hrozně špatně vyspal a byl nepříjemný (znovu se vrací z toho svého sladkého období do období na zabití!, kdy neustále jen kvílí a nic se mu nelíbí! O_o). Když přijela Jennifer z nákupu, konečně mohli jít kluci s Johannou dolů a Simonův pohled na Kaufladen byl k nezaplacení! :D Díval se na to, jakoby to spadlo z nebe a první věc, kterou řekl bylo: "Jé, Micky Maus!". Jo, můj dárek byl zabalený v balícím papíru s Mickey Mousem, což ho nadchlo poměrně víc. Uběhlo ale pět minut, než si vlezl za pultík a nechtěl od tamtud vylézt, takže jsme ho ke snídani museli doslova dokopat.
Po tom, co jsme se nasnídali, jsem šla s Jennifer vařit. Na mě čekal několika litrový hrnec, 750g cibule (takže jsem zalitovala, že jsem se ihned po probuzení nalíčila, protože po čtyřech cibulích, kdy jsem brečela, jakoby mě na nože brali jsem se šla odlíčit! :D) šest paprik, kilo rajčat spařených vodou a čtyřhodinové vaření guláše, který byl podáván u večeře a musím říci, že se vyvedl! :-o I já jsem přežila to, že tam bylo rozcupovaný maso :)) Jennifer dělala dva dorty - citrónový a s vaječným likérem, bezlepkové muffiny pro syna její sestřenice a piškotový dort Bořka stavitele. Na to, že jsme si myslely, že dva dorty stačí, jsme se spletly. Nezbyl ani drobeček a tudíž na oběd, který se konal dnes u kmotra Simona nevezli dort žádný :))

Každopádně se zdálo, že děti si to užívali, dospělí si povídali u čajů a káv, já jsem si popovídala s oběma babičkama a Jennifer sestřenicí, následně jsem se zavřela do kuchyně k myčce a doufala, že už všichni odjedou, jelikož mě začínala bolet hlava. Opravdu - tyhle sešlosti jsou občas dech beroucí a nejděsivější je, že mě to za dva týdny čeká znovu, tentokrát to ale budou narozeniny Niklase s více dětmi, než teď! :-o Asi mě odvezou! :D Teď ale přidám pár fotek a ukončím své tlachání. 








Žádné komentáře:

Okomentovat