pondělí 19. srpna 2013

Week 12

Můj poslední týden byl naprosto skvělý a já měla času tolik, jako nikdy za celou dobu. Ač se bojím zakřiknutí, ráda se o tom zmíním!^^ Ne všechny dny tady jsou světlé. Jednou jsem ubrečená a unavená z toho všeho, s chutí jet domů, ale brzy se to zase přehoupne na dny, kdy jen tak uklízím kuchyň, poslouchám u toho rádio a usmívám se nad tou myšlenkou, že tu jsem. Ještě pořád jsem na sebe tak moc pyšná, že jsem si splnila svůj cíl a opravdu tu jsem. Mluvila jsem o tom přes rok, v posledních chvílích jsem ani nedoufala a já už uvažovala nad tím, jak sama sebe zklamu, ale ne... jsem tu přes dva měsíce a půl, šťastná, že tu skutečně můžu být! :) Ať se tu děje cokoli. Někdy je to opravdu těžké, ale ty děti. Fascinuje mě, jak dokážou být zlatí.

Simon započal týden chozením do školky do 12:00 a před sebou má týden, kdy bude zkoušet oběd i spánek ve školce. A jsme všichni napnutí, jak to bude zvládat! :D Dnes to ale neklaplo, přijel ze školky a když jsem mu ohřála oběd, tak jsem ho musela odnést do postýlky, protože usnul. A odpoledne, když jsem ho budila, tak mě nechtěl pak pustit ani na wc a musela jsem být JEN u něj! Někdy ho fakt zbožňuju Každopádně kdykoli jsem šla pro něho do školky (upřímně se staženým zadkem), vždycky se mnou šel bez problémů,  a byl k sežrání! :D Jak mě na začátku štval, teď bych ho umačkala, jak je roztomilý. Pořád se za mnou chodí mazlit, chce se mnou jezdit v autě a nebo mě neustále tahá na zahradu, popřípadě žárlí, když jsem u Johanny.

Je tak zvláštní, jak jsou na mě děti zvyklí. Dnes jsem četla na internetu článek o chůvách k dětem a že není dobře, že ta chůva s nimi i bydlí, jelikož pak děti nabudou pocitu, že je kamarádka (což mi přijde jako blbost, já jsem přeci v podstatě jejich kamarádka!) a nebo člen rodiny. U nás to tak ale je. Děti mě berou jako člena rodiny a stejně tak dospělí. Jen si říkám, jak těžké to bude, až odsud za deset měsíců budu odjíždět. Bude to těžké pro mě, ale myslím, že i pro druhou stranu, protože už teď jsou na mě neskutečně navyklí. Občas mám dokonce pocit, že Johanna u mě chce být radši, než u mámy nebo táty ;) Kdo by ten pocit neměl, když dostane hysterický záchvat a uklidním jí jen já, nikoli máma nebo táta? Hřeje mě v těchto okamžicích u srdce a zároveň si také myslím, že to není dobře. Jsem u jejích prvních slov, jsem u toho, když poprvé mává a já jsem ta, která když řekne: "Winky winky", tak mává


Myslím, že největší problém tu je pořád s Niklasem, který prochází svou fází - neposlouchám, nevnímám, prostě ignoruju. Musím na něj zvýšit hlas, popřípadě zakročit trošku jinak - např. k němu dojít, a odtáhnout ho, když provokuje svoje sourozence :) Jsem zvědavá, jestli tahle fáze bude trvat ještě dýl! :D

Mám před sebou víkend se svatbou, kdy odjíždíme už v pátek odpoledne, jelikož v sobotu ráno je u rodičů Jennifer nějaká akce, v sobotu odpoledne je svatba a já budu večer s dětmi doma, aby se dospělí mohli bavit a v neděli zpět do Hannoveru! :) Ač se mi moc nechtělo, hrozně se těším, že vypadnu! :D I když mám volný víkend :) A za dva týdny mě čeká Köln s Týnkou Nemůžu se dočkat a snad všechno vyjde tak, jak má!^^

Já se na závěr rozloučím s pár fotkami, jako obvykle. Mějte se krásně a užívejte poslední letní dny ;)

PS: Kdokoli by měl nějaké otázky, klidně se ptejte a já na ně ráda odpovím! ;)
pečeme bábovku s Jonasem a Simonem // 15 vteřin na stole a je téměř fuč! :( :D 

když Johanna sedí v kuchyňce a pečeme! // u vaření se učím hrát Nintendo :D

bobík se snaží vylézt // ano, je perfektní (btw - nosíme sponečky^^)

pijeme první Kinderkaffee ^^ // brečíme, protože už nedostaneme báboku :D

mein Spatzl čeká na koláč // Mimo & Johanna (miluju tu fotku!

Niklas by byl rád policajt // Simon v autě - jak klasické! 

Asi nejkrásnější výhled z celýho baráku, na Deister! ;)

1 komentář:

  1. Ty světlé a 'tmavé' dny mám poslední měsíc-dva taky...a to ani nemusím být několik set kilometrů od domova. :D Chvíli happy jak dva grapy a pak najednou protivná, ubulená a taková ta: 'nic mě nebaví, nikdo mě nemá rád, jsem ošklivá a hrozná' :D :D . .

    Ale upřímně doufám, že ti tam převažují ty světlé dny! <3
    Svatba může být krásná a perfektní akce...třeba i v Německu budou zase jiné tradice a zvyky, tedy budeš zase příjemně vypleskaná a určitě se o své prožití podělíš ! :D

    Jinak dětičky jsou, jak již tradičně opakuji, skvělé a roztomilé. Se mi líbí, jak jsou si vážně všichni podobní, že je poznat, že jsou sourozenci :D ^_^

    A otázka by jedna byla - pošleš mi jednu německou bábovku do Prahy? ^_^ :D

    OdpovědětVymazat