Ein Monat

V pondělí to bude přesně měsíc, co tu jsem ;) Nemůžu uvěřit, že TU opravdu jsem. Nevím, zda se opakuji, nebo ne, ale je to tak. Pořád chodím a říkám si: "Zatraceně, já TADY jsem!". Přesto, že tu jsem hrozně ráda, že si to, že TU jsem, snažím užívat a vychutnávám si to, nacházím na tomhle celém, co tu dělám maličkosti, které mě netěší. Ne, které mě ve své podstatě neuvěřitelně iritují. Nebaví mě vstávat každý den ráno v 6:30. Sakra, já NEMĚLA po maturitě ŽÁDNÉ prázdniny a myslím, že si je zatraceně zasloužím! (už jen pár dní, už jen pár dní...). Jsem neskutečně unavená z toho, že jsem s nimi celý den. CELÝ den. Jo, mám je ráda, jsem s nimi ráda, ale opravdu mě to občas štve - viz. včerejší den. Měla jsem chuť začít na schodech křičet, protože jsem toho měla plné kecky. Neměla jsem chuť být s Johannou, se kterou jsem jinak hrozně ráda, protože je to mazel a smějeme se na sebe. Jediný, co mi dneska zpříjemnilo tuhle mou skvělou náladu byl Jonas, který mi donesl kytičku jako "dárek pro mě" a jeho večerní mazlení. A dnes mi donesl ze školky Niklas dárek, který dám pod článek ♥

Jsem tu měsíc a už pozoruji věci, které mi vadí, které mě vytáčejí nebo které mi nejsou dvakrát příjemné. Vadí mi, kolik času s dětmi trávím, vadí mi, že Jennifer neustále telefonuje, vadí mi každý den 8 dětí v baráku, vadí mi, že je tu ten spratek od vedle, ke kterému bych přišla, dala mu facku a odvedla zpátky domů (co považuju za výslovnou drzost, být u někoho na večeři a sníst celou vaničku s nakrájenou šunkou, aniž by jí to přišlo divný. Narušovat tak výchovu dětí v domácnosti, kde jsem já - protože je samozřejmé, že to pak chtějí i oni :D). Nemůžu jí ani vystát a její maminku taktéž.

Po dva dny jsem měla chuť se sebrat, odjet směr Praha, zavřít se ve pokoji, lehnout si do SVÉ postele, přikrýt se peřinou a prospat alespoň týden. I přesto se to bije s tím, jak se tu dobře cítím, jak jsem ráda za to, že tu jsem a že tomu vlastně pořád nemůžu uvěřit. Že se mi splnil sen^^

Odpočítávám dny do dovolený a zároveň do příjezdu mou dvou koblih. Tak neskutečně se těším, až je obejmu, že už teď vím, jak budu brečet, když je uvidím vystupovat z autobusu a o to těžší pro mě bude, znovu je nechat odjet domů a vidět je AŽ na Vánoce :( Ale nemůžu se dočkat, až je pomochluju!

Mám v plánu takových věcí a doufám, že je dám všechny do kupy tak perfektně, že také všechny vyjdou ;-) Viz. koncert v Berlíně, Kolín + Bonn, podzimní Hamburg ... Frankfurt v září ♥ Nemůžu se toho dočkat. Jen mít už nějaké peníze na účtu ;) Sakra, vždyť já si vlastně nemám na co ztěžovat. Mám tu téměř všechno, žiju si svůj sen... ale jak se říká: "Začátky vždy bývají nejtěžší" a já doufám, že to vše bude v pořádku. Z čeho mám vlastně úplnou radost - jak je na mě už Simon zvyklý a JEN při hodně špatné náladě, mě pošle pryč. Ale začínám přicházet na to, jak na něj ;) A dnešek byl ve směs naprosto pohodový den. Trošku jsem si se všemi hrála. Nejvíc času jsem opět trávila se Simonem a Johannou, odpoledne jsme grilovali (jak typické!!!^.^) a na večer jsem jela s Jenny do města, očíhnout nábytek. Ukázala mi největší sídla firem v Hannoveru a byla jsem asi v nejluxusnějším nábytkářském obchodě, který existuje :-o :D Nikdy jsem nic podobnýho neviděla. Takový luxus, designerské kousky, obrovské jak blázen... údajně, pokud opravdu chceš kvalitní nábytek, který dlouho vydrží, jdeš tam :) A opět jsme perfektně pokecaly. Resp. ona povídala :D A večeře probíhala kromě rozlitého džusu Simona díky bohu v pořádku. Po asi 10 letech jsem si znovu dala paštiku a... téměř jsem se rozplynula blahem!O:-)

Článek opět ukončím nějakými fotkami a doufám, že se dokopu konečně k tomu, který plánuji už nějakou dobu... řekněme dva týdny! :)
PS: Jsem neskutečně ráda, že jsem díky tomuhle blogu mohla poznat Tinuš, Kobramaniaka ;) ♥

Když přijde Niklas domů a donese vám dárek ♥ (:D)

Chodit krmit kachny se Simonem? Klidně, jen kdyby všechno, co má házet kachnám, nesnědl on sám :D Mazel jeden!^^

Jen tak jít na zahradu a trhat si třešně ♥ //

téměř každodenní záležitost s grilem ;)