18. den ^^

Mé dny tu se pomalu načítají. Dnes je to 18 dní, co jsem v Německu a já si připadám, jako bych tu byla aspoň 2 roky. Dny tu jsou hektické. První týden ubíhal neskutečně pomalu, ten minulý utekl rychlostí blesku a nemluvě o tom, že je dnes úterý večer a já mám pocit, že ty dva dny uběhly jakoby nic. Myslela jsem, že budu psát, jak to je tu fádní a nic se tu neděje - opak je pravdou. Každý den nějaké návštěvy, každý den hektičtější než ten předešlý^^ Musím říct, že mě fascinuje, jak často tu jsou lidi, i když jsem o tom věděla již z e-mailů, které jsem si s Jennifer psala. Připadám si neskutečně dobře, protože mě všichni berou, všichni se se mnou na ulici hned seznamují nebo se mě jen tak ptají, jestli jsem jejich nová au-pair, když jsem na procházce s Johannou. Konečně jsme dnes byly na úřadě, nahlásit můj pobyt tu a v pátek mi přišla kreditní karta (nechápu Německou rychlost :D).

Týden byl poněkud klidnější, jelikož Niklas byl u babičky a dědy a u ségry Jennifer a bylo neskutečně krásný, když ho dnes babička s dědou přivezli a on se na mě odpoledne pověsil a ptal se mě, jestli mi chyběl a pusinkoval mě a mazlil se ♥ A když dá Simon za 4, tak Niklasovo neustálé žvatlání bez čárky a tečky, tady neskutečně chybělo. Mazel jeden.

Se Simonem je to den co den lepší, a i když si na mě potřebuje pořádně zvyknout a chápu, že to potřebuje určitý čas, u večeře i snídaně se na mě směje, nechává se nosit a něco pořád u mě žvatlá. I když občas mu taky přeskočí a začne kňourat, ať jdu pryč^^ Ale někdy vážně dokáže být maximálně roztomilý, a k zulíbání. Nic se nemění ale na faktu, že se těším, až za pár týdnů pojedou na dovolenou, já tu budu mít barák pro sebe, budu tu mít mamku a ségru na pár dní...  ♥ Budu se moct s někým pomazlit, popovídat a užívat si chvilku s nimi. Při grilovačkách se sousedy, kteří mají dvě dcery, se mi vážně zasteskne po mojí koblize (neřešte oslovení pro mou ségru ^.^). Poznala jsem dnes Jennifer mamku, se kterou jsem při vaření asi 20 minut povídala a... bude to znít divně, ale neskutečně mi dělá dobře, když mě chválí za němčinu, říkají, že mluvím perfektně a jsem lepší, než jejich předešlá Au-Pair *rudnoucí tvářičky*

Miluju čím dál, tím víc, jen tak sedět na sedačce, dlabat kopečkovou zmrzlinu z Italské cukrárny, povídat si a poslouchat němčinu + po očku sledovat televizi. Tyhle chvilku jsou tady k nezaplacení a stejně tak, jako miluju tenhle klid doma večer, miluju to, procházet se tady... ♥ Jsem neskutečně ráda, že jsem právě tady. Gott sei dank!

Na závěr opět pár fotek, už mám v hlavě promyšlený další článek a nejspíš se na něj brzy vrhnu.

nejroztomilejší nohy //

Muzeíčko^^

nejskvělejší grilovačky //

nejmilovanější AriZona (ale upřímně, zelená je lepší ♥)

nejlepší procházky po Wenn... ♥